… jak se do toho třídění doma nakonec opřu. Přesně, jak jsem si předsevzala minulý týden, jsem každý den věnovala část svého volného času k vytřídění jednoho konkrétního místa doma.
Tenhle postup byl pro mě docela motivační nejen proto, že mě donutil si opravdu každý den chvíli času pro dobro věci „utrhnout“. Navíc, jak jsem s každým dalším dnem pokročila v třídění více a více a viděla, jak to či ono místo krásně prokouklo a že se ve věcech, které zůstaly, orientujeme mnohem snadněji a rychleji, natěšilo mě to dopředu na další dny a naplánovaná místa.
Zdá se, že mám na ta správná místa čich a nebo se mi to „minimalizování“ věcí, které k našemu spokojenému životu potřebujeme, začíná líbit s každou další akcí víc a víc, protože toho vyřazuji kvantitativně více a více 🙂
Kolik zbytečností doma máme a přitom je vůbec nenosíme nebo nepoužíváme.
Kolik jsme jen toho „nakřečkovali“…!
Za ten zhruba týden jsem postupně vytřídila veškeré naše oblečení (dětské minulý týden, naši šatnu dnes a že to byla hora věcí, co šlo z šatny pryč…), vč. toho sezónního. V pracovně jsem prošla všechny písemnosti (dokumenty, skripta, lektorské přípravy, účtenky a faktury…). V kuchyni jsem stačila udělat inventuru v kořenkách a sáčcích s kořením (věřili byste, že jsem našla 15 sáčků mleté skořice??? :-)) a v hrncích, kastrolech, rendlících a pánvích. Kontrolou prošly i všechny vyrobené sezónní dekorace. Pořádek jsem udělala v naší technické místnosti, která slouží částečně i ke skladování zavařenin. Prázdných sklenic už bylo tolik, že se válely i na podlaze. Pryč šly nakonec všechny nashromážděné sklenice z kupovaných zavařenin a kolik místa se opět uvolnilo 🙂
Z původního plánu mi již zbývá jen jeden bod – vytřídit mailovou poštu a složky s dokumenty na pracovním notebooku. Něco mi však říká, že to bude ještě oříšek… Navíc jsem se během třídění rozhodla původní plán rozšířit ještě o několik dalších potřebných bodů – vytřídit drogerii a kosmetiku v horní koupelně (spodní už jsem pročesala :-)), „suché“ potraviny typu mouky, luštěniny ad. v kuchyni a komoře pod schodištěm a také všechny boty. No a pak, pak už bych mohla být docela spokojená 🙂
V pátek jsem tento týden už podruhé vyrazila s vytříděnými věcmi do charitativního obchůdku (a v pondělí jedu zas). A abyste si nemysleli, nevozím tam věci ve špatném stavu, o které by nikdo z nakupujících neměl zájem, sama tam občas něco nakoupím. O to víc je to někdy člověku líto, když je posílá dál. Ale k čemu padesát košil, které nestačím vynosit, k čemu třicet sukní do kanceláře, do které už nechodím… deset kabelek, které nevyužiji?…
Letos se po dlouhé době těším na adventní úklid (já vím, ještě je brzy, ale i tak se těším :-)), protože se bude opravdu jen uklízet, velké třídění bude dávno za námi .-)
Když se hovoří o vystupování z komfortní zóny, často si pod tím někteří představí něco hodně velkého. Myslím si však, že rozhodnutí „minimalizovat svou domácnost“ může být hezkým příkladem něčeho docela malého, co může mít ve svém důsledku docela velký dopad nejen na nás, ale i naše okolí. A může být dobrým startem pro další pokusy o překonávání sebe sama, co myslíte? .-)
Krásné dny
A.
