Často poslední dobou mívám pocit, že bych měla své šití více profesionalizovat, mít plán, strategii. Taky to zaklínadlo moderní doby "růst" mi někdy nedá spát. Člověk má pořád pocit, že pokud má být úspěšný, musí se jeho výkon zvyšovat a prodeje RŮST. Že musí vydělat víc, aby neměl výčitku, že nedorovná celý plat, který mu kvůli částečnému úvazku uniká.
Stačí se podívat na sociální sítě úspěšných handmade značek - každý má mnohonásobně více sledujících, krásné fotky ve feedu, originální popis a každý den něco zajímavého ve stories.
Začínám pak mít pocit, že pracuji málo, špatně, neorganizovaně a neplánovaně. Je tak snadné si začít připadat neschopně.
Přitom stačí se na sítě chodit jen inspirovat a ne srovnávat.
Uvědomit si, že šiju přesně tolik věcí, které jsem schopná prodat. Šít více bych už nestíhala. A že nemám v plánu skončit s mou hlavní prací klimatologa a nechci si na šití nebo cokoli jiného najímat další lidi.
Dělat a šít věci, protože mě baví a ne proto, že bych měla. On ten vývoj pak totiž přijde sám.
Jednoduše: netlačit na pilu. Protože šití jako částečný úvazek má spoustu limitů, ale velkou výhodou je to, že NEMUSÍM, ale MŮŽU.
Konec mouder, já si to jen potřebovala sepsat - až zase budu mít potřebu se srovnávat...
První vlaštovky z nových látek ze Spoonflower: toaletka a peněženka Pokojovky (a vlk s mou oblíbenou hláškou od Jany Z lesa na úvodní fotce)
