Tento článek se vlastně váže k naší letošní Dámské jízdě, kterou jsme podnikly s dcerou a fenkami do Máchova kraje v srpnu. Stihly jsme toho docela dost vidět. Jsem ráda, že dceru zajímá historie a příroda a je schopna svým nezaměnitelným úhlem pohledu vnímat zážitky  „jinak“ než já. Líbí se mi, že sama bere fotoaparát do ruky a fotí a vidí svět svým pohledem, vnímá jej intenzivně a sama, zůstává za skupinkou návštěvníků, protože najednou nechodí jen tak ale má „svůj“ cíl.

Hliněná houska na Housce
Že není Houska jako houska, zjišťujeme hned po příchodu na nádvoří. Původně hrad, dnes zámek, prošel opakovanými přestavbami v průběhu své existence, je přístupný i psům na vodítku. Takže naše dámy šly pěkně na vodítkách a samozřejmě vzbuzovaly u návštěvníků patřičnou pozornost. Musím to napsat, protože to byl jeden z momentů, který jsem si do doby, než jsme samy se psy vyjely na jízdu, tedy TO, že se nechtěně stáváme středem pozornosti, vůbec neuvědomovala. Například děti se přely s rodiči, kterého by chtěly…jestli toho malého, nebo toho většího, proč psa nemohou doma mít a že by nějakého chtěly, jestli psi koušou, jestli si je mohou pohladit, pochovat, který líná, který nelíná, co žerou, pijí a proč se „smějou“. Opravdu, naši pejskové, když je jim dobře, se mile usmívají. Dokážou však také pronikavě a protivně štěkat, nelíbí se jim muži v čepicích a podezřelá individua. Docela však ochotně pózují a nechají se pohladit. Samozřejmě, že u nich sedím na bobku, psa uklidním sama jej hladím a vedu dětskou ručičku, aby bylo vše v naprosté pohodě. 
Tak zpět k Housce…
Houska je spjatá s peklem. Může za to pověst o rozestoupení se země v místní kapli, návštěvě mladíka v kráteru, kdy po návratu zpět, vylézá z díry jako šedivý stařec. Také je spjatá se skupinou Plastic Peoples a hrdiny ze Čtyřlístku.  
Původní zrestaurované malby v místní kapli 

Pohled z vrchu na nádvoří na kterém je nefunkční kašna plná drobných penízků

Pohled z oken Housky na bezdězské vrchy

Ukázka keramických hrnků a výrobků, které vypadají originálně a zajímavě s možností jejich zakoupení
Na Housce nenaleznete nějaký jednotný styl. Staletí se zde prolínají, většina nábytku sem byla dovezena, snad darována a dle sdělení kastelána a průvodce v jedné sobě, se dokonce plánovalo její zbourání… K tomuto nedošlo, postupně tedy dochází k budování interiérů a postupným opravám. My můžeme Housku navštívit v rámci našich výletů, prohlídka s průvodcem začíná každou celou hodinu. 
ps..krom fotky čiči se psy jsou všechna foto „majetkem“ Čiči.art…podmínka jí stanovená, byla tímto naplněna…prosím klidně kopírujte a krásný den!