… mé kvetoucí zahrádky rozkvetla přesně před sedmi lety 🙂 Bylo to deset minut před půlnocí a bylo to rychlé, ačkoliv jsem z pročtených brožur a periodik pro nastávající maminky byla připravena na deset a více hodinový maraton 🙂
O to víc jsme se navzájem s porodní asistentkou pobavily, když se mě tehdy kolem deváté večer zeptala: „Tak co, maminko, chcete miminko vidět ještě dnes nebo počkáme až na den dětí?“ a já jí pak na to odpověděla s nevěřícným úsměvem, jestli si ze mě nedělá legraci, že by to šlo jako zařídit už dnes?… .-)
Nakonec rozhodly okolnosti pro poslední květnový den a já jsem za to moc ráda – Viktorka může slavit dva dny po sobě a já mohla díky těm 10 minutám odejít z porodnice o den dříve.
Přestože se spolu jako dvě temperamentní bytosti někdy škorpíme (a často mě nejvíc vytáčí právě to, s čím bych sama měla mít největší pochopení… tak je mi podobná :-)), nedokážu si nás jednu bez druhé představit. Je v ní velká energie, kterou se teprve učí využívat a uplatňovat tím „správným“ směrem, aby jí bytosti kolem sebe „neutloukla“. Náš tatínek o ní říká, že je „hořák“ a myslím, že to docela dobře vystihuje podstatu věci .-) Je ale otevřená, vstřícná a přátelská bytost se srdcem na pravém místě a někdy mám o ni trochu strach, aby jí proto jiní nevyužívali. Jsem šťastná máma.
Kromě dárečků z vlastní dílničky, které už jsem vám představovala dříve (holčičí lapač snů a polštářek do postýlky) ode mne Viki dostane na přání tenhle barevně ladící a chuťově vynikající dortík. Připravila jsem jej podle návodu Monči z kopečka. První test proběhl úspěšně už při oslavě s širší rodinou, tento jsem stihla i nafotit 🙂
Tentokrát jsem mohla dortík naaranžovat na svůj nový skleněný podnos s víkem, kterým jsem si udělala radost, když už jsem se tak „pekařsky“ pěkně rozjela 🙂
Krásný poslední květnový den.
A.
