Poslední dubnový týden je tu. Člověk by si mohl myslet, že v této době nouzového stavu bude čas plynout pomaleji. Můj pocit je přesto opačný. V týdnu je práce plno a na víkendy se pořád těším tak jako v únoru.
Přiznávám, že je moc příjemné mít ta pomalejší rána i ve všední den. Děti v klidu vstanou, stihnou i pohádku nebo si pohrát a pak škola. Není to to šup šup vyčistit zuby, do auta, odjezd. Upřímně se ale přímo děsím dne, kdy to zase přijde. Ať už to bude před prázdninami nebo po, bude to velmi náročné.
I tak se ale vlastně stále máme fajn. Je čas na jiné činnosti. Začali jsme jako rodina jezdit všichni na kolech, mám staré kolo po sestře, tak konečně můžeme vyjet ve 4. Poznáváme nejbližší okolí, je to fajn.
Doma se i nadále snažím udržovat pořádek a fajn atmosféru, s tím pořádkem moc úspěšná nejsem, tu atmosféru svým křikem taky vždycky neudržím, na druhé straně se z toho nehroutím:-).
s těmi stoličkami neustále hýbu, využívám je jako přenosné stolky
vyhovuje mi to a myslím, že i návštěvám
Takové jsou naše dny. Země se začíná rozvolňovat, uvidíme, jak moc se změní pro chod naší rodiny. Hezký den.
