Respektive bleší trh. (kterej ale nemá do smetiště vůbec daleko)
A když vezmu celou mou prožitou škálu emocí a pocitů, tady jsem prožívala ty nejintenzivnější.
Jinými slovy – šla jsem z toho bince a chaosu úplně do kolen.
Vypovídá to o mě něco?
Tak trochu si naivně doufám, že ne… 😀
Je pozdní odpoledne, pomalu se začíná smrákat a my jsme už na kost promrzlí. Seriozně mi začíná umrzat zadek a v hloubi duše se modlím, ať z toho zase nemám zánět močáku. Po celodenním chození venku na mrazu se jdeme zahřát a najíst. A já už se zase začínám tetelit štěstím. Prostě klasická já, když je dalším bodem v pořadí jídlo… A teď přišlo po všech těch klobásách na přetřes – konečně – sushi!
Míříme do podniku, který jsme navštívili už před dvěma lety. Sushi je tam výborný a ceny přijatelný. Až budete někdy ve Vídni, doporučujeme NATSU SUSHI na ulici Gumpendorfer.
To, že moje myšlenky na to prkýnko s úhledně naskládaným maki a nigiri s avokádem a lososem naprosto zahnalo naše náhodné ocitnutí se na největším blešáku, jaký jsem kdy viděla, vypovídá o tom, že někde ve skrytu duše se raději přehrabuju v odpadcích, než jím! A to je pro mě naprosto šokující zjištění.
Jiříkovo vidění. A já v něm. Doslova.
Obrovské parkoviště zaskládané tím nejrůznějším harampádím.
Na zemi se povalovaly různé pytlíky, pomačkané papíry a všelijaké obaly.
Hromady věcí, staré gauče, oprýskané boty, stará LPčka, hrníčky, talířky, starožitné hračky, obrazy, knížky, oblečení, nábytek…
Prostě všechno.
Ale hlavně – šílený binec…
A ano, už jsem byla na blešáku. V antikvariátu jsem dokonce jednu dobu doslova bydlela ( Doslova.. 😀 )
Ale tohle jsem neviděla nikdy.
Byl to ohromnej chaos. Ohromnej bordel. Všude. A mně z toho šla hlava kolem…
Mohla jsem si oči vykoukat, protože na každém kroku na vás vykouklo něco buď strašně hezkýho, zajímavýho a nebo totálně bizarního. A nebo taky hnusnýho a totálně nevkusnýho.
Jak říkám. Jiříkovo vidění.
Vrchol všeho byla hromada zánovních chirurgických nástrojů.
A všechna tato nádhera je spojená s tržištěm, kde si můžete nakoupit ovoce, zeleninu, luštěniny, hotová jídla, sýry, pečené kaštany, uzeniny, nebo si zajít sednout na pivo do jedné z „hospod“ pod provizorní plachtou.
To všechno tam bylo. Na hromádce, jejíž obsah nebyl limitován žádnou hranicí vkusu, či nevkusu. Bylo tam prostě všechno, na co si vzpomenete. Byly tam ty nejnevkusnější a nejkýčovitější věci, které si dovedete představit. A na druhou stranu taky spousta krásných a vkusných pokladů.
A já na to sushi nějak úplně zapomněla a nechtělo se mi ani jít pryč.
A to, prosím, už měli většinu těch věcí sbalenou, protože jsme přišli ve chvíli, kdy už ten blešák končil…
🙂
U tohoto pána (tak trošku vypadajícího jako Karel Roden :D) si očividně kromě obřího květináče a ping pongového stolu můžete koupit i jeden pomeranč…
Krásnou středu vám přeju!
A omlouvám se za tak dlouhou odmlku. Byla potřeba. Veřte mi.
P.S. Nejde mi zde zrušit to sněžení 😀 Kruci.
Written by:
Tereza
