Každé ráno si jedu své rituály. Vytáhnout žaluzie (připomínka toho, že už se dřív stmívá, normálně je nemusíme zatahovat vůbec), všude otevřít okna a s uvařenou kávou jít na zahradu. S vrabčím hnízdem na hlavě, ještě v infantilním pyžamu a těch příšerných fake crocsech, který jsou stejně na zahradu nejlepší. Ráno totiž vzduch voní úplně jinak než během dne. Je svěží a dneska i s vůní dřeva a nádechem podzimu. Jen si tak brouzdám po zahradě a nasávám tu energii zahrady, která mě nakopne víc než šálek kávy z moka konvičky.  Sleduju ten progres, měnící se zahradu s každým rokem i týdnem. A moc ráda si to všechno, hlavně v zimě, připomínám.
 
 
Původně
Nyní posezení a houpací schovka v zeleni
 
Někdy na jaře jsem měla příspěvek o letničkách Krásenkách. Jak jsem psala, tak jsem učinila a vysela je na záhon. Do jedné části jen bílé, do další mix těch nejvyšších a směs růžových odstínů a bílé. Barevné teprve rozkvétají, ale až to rozbalí, to bude pestrobarevná krásná jízda!
 
Krásenkové keře, mega keře.
PŘED ještě s původní střechou (2017) - a dole nyní PO.
Druhý kvetoucí záhon se pěkně rozrůstá. Letos jsem na něj vysadila bílé levandule, třapatky - nádherné, nenáročné a úžasně kvetoucí trvalky v růžové, bordó a smetanové, verbeny, kavyly ponytails, žluťuchu, rozrazil first love, šalvěj, ozdobnici Adagio, fialový trýzel, rozchodník. Do mezer vysévám kavyl a doufám, že se mi chytí a rozroste. Uprostřed druhé terasy dělám cestičku z nášlapných kamenů, která bude ukrytá mezi bambusem a vysokou ozdobnicí. Z ničeho máme cestu kolem domu, posezení skryté za kvetoucí a zelenou stěnou. A plány? Zeď domu u druhé terasy chceme obložit dřevem, tak nám držte palce. Martina