Přesně si pamatuji den, kdy jsme, obě vykulené, do školky přišly prvně. Před skoro čtyřmi lety. Klárka natěšená a nadšená, po tom, co od dvou let stávala u jejich plotu a sledovala děti na zahradě. Nemohla jsem ji odtud dostat.
Po prvních nadšených dnech (asi dvou :)) se mě v šatně začala držet jako klíště a nechtěla dovnitř ani za nic. Stres její a celodopolední stres můj.
První měsíc byl špatný, druhý lepší a pak už mi začala vyčítat, že pro ni odpoledne chodím moc brzo.
Spousta malování, vyrábění, básniček (jednu dokonce složila Klárka sama), kamarádů a těšení se. Na výlety, maškarní reje, Mikulášskou nadílku, na besídku…
Dnes ráno Klárka nadšená ze své proměny na školačku, já naměkko.
Po prázdninách nahodíme aktovku a stejně vykuleně jako před lety do školky vykročíme do školy. Změna je život 🙂
Letos jsme s holkama pro naše skvělé „pančelky“, které snad budou příští rok pokračovat s Terezkou, vymyslely obal na knížku, čokoládu z čokoládovny v Troubelicích a děkovací Sonnentor čaj. Snad se budou líbit..
