minulý týden v úterý jsme ještě stihli výstavu panenek a od středy odpoledne jsme byli doma s nějakým bacilem. Bertíkovi celkem nic nebylo, já jsem klasickou chřipku taky neměla, ale potřebovala jsem hlavně spát a nic nedělat. Vypadá, že čtyři dny zůstat doma pomohlo. Jediné co mě mrzí je, že jsem už nestihli olympijský festival, na který jsme měli v plánu ještě zajít 😉 …
… ale zpátky k výstavě. Vytáhla nás na ni babička. I když se jednalo o výstavu panenek, Bertík se chtěl jít taky podívat. Ony to nebyly panenky na hraní, ale panenky v regionálních krojích z celého světa, které se vozí jako suvenýry z cest. Sbírka patří dvěma polským sběratelkám a do Ostravy byla zapůjčena …
… je to moc pěkná sbírka a opravdu z celého světa. Trochu mě ale mrzelo, že z Česka tam je panenek poskrovnu …
… já jsme sebou foťák neměla, ale Bertík ten svůj ano. Vždy, když ho s ním vidím, tak si uvědomím, jak jsou věci pomíjivé. Kupovala jsem ho na splátky v roce 2005 jako první digitál a ani ve snu mě tenkrát nenapadlo, že za pár let bude ke hraní. Používal se tak pět let a pak už nestačil. Takže se schoval a teď má Bertík funkční hračku …
… výstava byla v jedné místnosti, prošli jsme si ji dvakrát a při odchodu nám průvodkyně řekla, že v Muzeu bude koncem března nová výstava – výstava kočárků. Na tu se moc těším, protože tam třeba bude ten, ve kterém jsem se jako malá vozila :-)) …
… mějte všichni krásný nový týden …
Danka
