… protože jsem na to zapomněla v červencové první dekádě 🙂 Plním resty a pro milovníky flóry doplňuji i pohledy do východní části naší kvetoucí zahrady.
Každý rok se zde v tomto období těším z velké záplavy květů levandulí.
Letos je to díky mému dlouhému váhání při jarním řezu levandulí (po zimě vůbec nevypadaly dobře), který byl nakonec nejradikálnější za celou dobu, co levandule mám, o poznání skromnější.
Risk se ale nakonec vyplatil a přestože jsem řezala hodně do starého dřeva (které však náznakem už před řezem samo zespodu začalo malinko obrážet), levandule nakonec na všech velmi nízko řezaných keřích bohatě obrazila, i když později a květů tak nyní není tolik.
Na zahradě je však kouzelné to, že téměř vždy bývá jedna „ztráta“ nahrazena jinou „radostí“, tak i já se raduji. Je nám tady dobře 🙂
Stojíme u malinoostružin (vlevo), které ukončují ovocnou část zahrady, která zde volně přechází v okrasnou. Kvetoucí keř na fotce vlevo je hortenzie stromečkovitá.
Na protější straně roste ozdobnice čínská („Gracillimus), za ní pak kalina vrásčitolistá. Na jaře jí hodně potrápily mšice, ale po opakované kopřivové „kúře“ už je opět fit .-)
Nad nimi se „vznáší“ větve velmi bujně rostoucího trubače kořenujícího, brzy začne kvést. Jako opora mu zde slouží kotec z plotových profilů. Trubač jsem si však vysadila i v několika místech podél plotu – během prvních let jsem si zapěstovala dřevnatý „kmínek“, ze kterého každý rok naroste mnoho mladých výhonů, které později kvetou a tvoří příjemnou optickou clonu. Na jaře tyto výhony vždy výrazně zastřihnu na několik pupenů nad dřevěnou „kostrou“. Plot tak není zatížen tak velkou masou zeleně.
Nejvíc však asi vedle kvetoucí hortenzie zaujme žlutozeleně zbarvený akát (Robinia pseudoacacia „Frisia“) – svou krásnou barvu si drží po celou sezónu, na podzim ještě trochu zvýrazní, když se listy zabarví více do žluta.
Hortenzie stromečkovitá ještě jednou. Stále ji mnoho lidí v mém okolí nezná, podobně jako hortenzii latnatou a sází spíše na známější hortenzie velkolisté. Při tom jsou ve srovnání s ní méně náročné, mohou být pěstovány na sluníčku a neuškodí jim ani zimní a pozdně jarní mrazíky, protože kvetou na letorostech a na jaře se poměrně výrazně řežou.
Akát (Robinia pseudoacacia „Frisia“), o němž tu již byla řeč. Pod ním se krásně rozrostlo krásnoočko přeslenité. Osobně s ním mám lepší zkušenost než s krásnoočkem velkokvětým, které u nás nikdy nemá dlouhého trvání a po pár zimách zmizí. U mých rodičů se však v zahradě skvěle přesévá, takže si své pokračování každoročně pojistí 🙂 Zajímalo by mě, jaká je vaše zkušenost .-)
Kalina vrásčitolistá – na jaře to vypadalo, že bude po ní, tak jí mšice potrápily… Mám ale radost, že jsme to spolu zvládly. A bez chemie. Postřik kopřivovým výluhem zabral, jako vždy. Jak na něj i jak jej aplikovat, už jsem psala dřív .-)
Za kalinou vrásčitolistou vykukují květy denivky plavé, která patřila mezi vůbec první obyvatele naší zahrady. Dostala jsem je od své mamči 🙂
Krásný je rovněž strom na kmínku kousek dál za denivkami – platan javorolistý ‚Alphens Globe‘ .
Denivka plavá ještě jednou. Pozorný pozorovatel zaregistruje i „tygrovanou“ trávu za ní – ozdobnice čínská „Strictus“.
Ještě jednou ozdobnice čínská „Strictus“ spolu s další ozdobnicí čínskou, o které zde již byla řeč („Gracillimus“) – má velmi příjemný vzhled umocněný velkým množstvím velmi tenkých a dlouhých listů.
Pod nimi osázené nádoby všeho druhu – bývalý zavařovací hrnec jsem koupila za pár korun přes bazar a pak natřela na červeno, terakotové květináče a také několik vlastnoručně vyrobených květináčů z hypertufy, které však na fotce nejdou vidět.
Hypertufa je speciální betonová směs, do níž se přidává rašelina. Ta vytváří porézní podobu květináče a časem chytá díky mechům a lišejníkům velmi krásnou patinu a působí navzdory tomu, že jde o beton, velmi přirozeně. Hojně bývá využívána skalničkáři jako levnější a dostupnější alternativa kamenných koryt.
Nádoby osazuji bohyškami, kapradinami, okrasnými trávami, ale také rozchodníkovci či čechravami a dalšími rostlinami. Zatím se jim daří a neschovávám je ani na zimu.
Ozdobnice čínská „Gracillimus“ a také naše letošní osázení závěsných květináčů balkónovkami (dlouhodobou a osvědčenou stálicí jsou u nás vzpřímené muškáty, které jsem letos podsadila bílou vějířovkou (rovněž na ni nedám dopustit) a drobnokvětou bílou bakopou.
Fotky jsou někdy fajn v tom, že člověku ukáží i to, čeho by si normálně nevšiml. Já teď právě zjistila, že mi na opoře z lanek u terasy rozkvetl plamének 🙂
Pokud se vrátím pohledem zpátky k východní hranici pozemku, kterou lemují vyšší keře či stromy, zavadí oko o kvetoucí podrost tvořený pod vrbou pokroucenou zejména kopretinami, echinaceou, rudbeckií, řebříčkem bertrámem…
Rostou zde i monardy (růžovofialové květy), kterým se však na naší zahradě příliš nedaří, ačkoliv jsem vystřídala již několik stanovišť. Velmi záhy během květu je napadne padlí, na které trpí. Jedinou výjimkou je několik semenáčků, které si našly své místo v zahradě samy. Příroda zkrátka ví co dělat nejlépe 🙂 Zvláštní však je, že poblíž toho místa, kde se daří semenáčům, jsem již dříve monardu vysazenu měla a dobře jí nebylo… Tak já nevím, asi jim málo zpívám :-))
Rudbeckie vlevo nahoře teprve začínají nakvétat, červenokvěté třapatky nachové však už svou krásu dávají na obdiv, růžovofialové květy v dáli patří monardě, drobné bílé květy mému oblíbenému řebříčku bertrámu – vypadá skvěle v kyticích z živých i sušených květin.
Třapatka nachová v červené variaci, na název si už bohužel nevzpomenu.
Došli jsme až téměř k jednomu z našich tří zahradních oblouků. Přestože má letos od růže trochu odlehčeno (velmi po zimě namrzla, ale již se začíná opět dostávat do formy .-)), musíme jej z jedné strany jistit lankem do země, aby ho váha růže nepřevrhla na druhou stranu. Růže z druhé strany není vidět, byla vysazena čerstvě letos na jaře, ale až vyroste, bude nádherná – miluji drobnokvěté růžičky a konečně se dočkám dalších .-)
V pravé části fotky je zachycena část mého „levandulového políčka“ – kromě levandulí zde rostou nízké astry či svatolina cypříškovitá s žlutými „hlavičkami“ v předních partiích záhonu, dále dochan psárkovitý, perovskie lebedolistá (ke které se ještě blíže dostaneme), okrasné česneky, šuškardy, krásnoočko přeslenité… a další, o kterých se zmíním u dalších fotek .-)
Kromě již zmiňovaných obyvatel našeho „levandulového políčka“ zde bydlí i dva ořechoplodce klandonské „Worcester Gold“ – na fotce žlutozeleně zbarvený nižší keřík. Dříve zmiňovaná perovskie je polokeř v zadní části kvetoucí modrofialově. V tomto období si zde velmi užívám vzrušující barevné kombinace žluté a modrofialové.
I v kvetoucích záhonech je pamatováno na několik jehličnatých obyvatel. Patří mezi ně i jedle korejská.
Levandulové políčko z jiného úhlu pohledu – v pravé části roste keř známý jako „motýlí“ či „letní šeřík“ – jeho botanický název je však komule Davidova a je nezbytným doplňkem každé zahrady, která má alespoň trochu místa s plným sluníčkem – kvete neúnavně celé léto obzvlášť, pokud jeho odkvetlá květenství pravidelně odstraňujete .-)
Pro pořádek – velký keř vlevo je kalina obecná „Roseum“ – rovněž byla na jaře silně napadena mšicemi a po stejném zásahu jako u kaliny vrásčitolisté přišel stejně pozitivní výsledek. Roste z ní krásný, silný keř .-)
Některé fotky dokáží hodně klamat – jako třeba tato. Zdání nekonečného záhonu vyvolává použití různě vysokých rostlin, které pak jako celek působí ve vlnách, jež v sobě snadno ukryjí i velkou příjezdovou cestu oddělující levandulový záhon od vřesoviště naproti 🙂
Další fotka, která mi pomohla vidět něco, čeho bych si jinak asi nevšimla – kohoutí korouhev zdobí nádherná pavučinka .-)
A ještě jeden bližší pohled – odhalující keře ořechoplodců klandonských („Worcester Gold“) – jejich barva hezky koresponduje s žlutozeleně kvetoucím kontryhelem měkkým („Thriller“).
A ještě jednou a zblízka právě nakvétající komule Davidova. Pořídit se dá v různých barevných variantách – od bílé, přes růžovou, světle či tmavě fialovou či modrofialovou.
Zpátky k zahradním obloukům – pobyt u prvního, o němž tu již byla řeč, nám naskýtá pohled na další, který vyrostl na začátku záhonu za příjezdovou cestou a vyzývá ke vstupu do další části zahrady (kam jsem vás pozvala posledně). V jeho blízkosti roste keř bílých růží a za ním nádherný dřín japonský. V průhledu je vidět i krásně tmavorůžově kvetoucí dlužichy krvavé.
Stejně jako u prvního oblouku – i u druhého pnoucí růže po zimě vymrzla až téměř k zemi. Ale dělá, co může, aby ztracený čas dohnala 🙂 Žlutě kvetoucí keřík se jmenuje třezalka rozkladitá „Hidcote“.
Pohled z větší dálky – od „levandulového políčka“, které z druhé strany obývají také vysoké rozchodníkovce nachové (zde „Matrona“), půdopokryvná růže, v levém rohu fotky pak lalang válcovitý „Red Baron“ či šuškarda klasnatá (pravý spodní roh), které se u nás nebývale daří – vysemeňuje se tak na mnoha místech naší zahrady – jak je vidět na fotce – rozhodla se bydlet i ve vřesovišti naproti přes cestu 🙂
Pohled z opačné strany do „levandulového“ políčka – rochodníkovce nachového „Matrona“ s půdopokryvnou růží v pravém spodním rohu jsem již zmiňovala, u kamene rostou další rozchodníkovce nachové („Herbstfreude“), žluté květy patří krásnoočku přeslenitému, za nimi pak keř kaliny vrásčitolisté, kterou jsem již zmiňovala, podobně i žlutozelené květy kontryhelu či ořechoplodce. Zbývá doplnit identitu stromu s kulovitou korunou v dáli – je to další z našich akátů (Robinia pseudoacacia „Umbraculifera“).
Výhled směrem k místům, odkud jsme dnes vyšli 🙂
Červenolistý lalang válcovitý „Red Baron“ jsem již zmiňovala, podobně růžovokvětou šuškardu či svatolinu cypříškovou s šedivými listy či vyšší modrofialově kvetoucí perovskii.
Opět výhled směrem k místům, odkud jsme vyšli. V dáli jsou vidět denivky plavé či hortenzie stromečkovitá. Před nimi pak roste do krásy platan javorolistý ‚Alphens Globe‘. Vzpomínáte? .-)
A takto to vypadá z druhé strany, než odkud jsme vyšli. Podél severního plotu postupně zapěstováváme živý plot ze smrku.
Perovskie lebedolistá, kterou jsem již několikrát zmiňovala, pěkně zblízka.
Výhled k podsadbě vrby pokroucené – z druhé strany 🙂
To by mě zajímalo, na čem si teď právě pošmákla a co má za lubem 🙂
Přináším důkazy – jak si (bez mého svolení) šuškarda klasnatá (růžovofialový květ) cestuje po zahradě, jak se jí zamane… Původně jsem zvažovala její usměrnění a odkázání do patřičných míst… Ale zatím nemám to srdce, tak jsem asi jediný člověk v širokém okolí, který si ve vřesovišti vydržuje šuškardu 🙂
A tady už jsme byli, vzpomínáte na předchozí příspěvek? .-)
Ale já si ty výhledy stejně nemohla odpustit 🙂
Drobnokvětá růžička (předpokládám, že „The Fairy“) – neúnavně kvete celé léto, ale i během podzimu až do mrazíků, občas vykvete i v prosinci 🙂
Růže „The Fairy“.
Pokud si lámete hlavu nad tím, co je ta podivná hlavička na obrázku a mnoho dalších rozmazaných za ní… pak vězte, že jde o nezralý plod dřínu japonského – do podzimu se vybarví do tmavě růžové barvy 🙂
Vždy připravena… k aportu, nekonečným hrám a procházkám v přírodě 🙂
Krásný start do nového pracovního týdne .-)
A.
