První prázdninový víkend s kamarády na vodě.
Čtyři rodiny, sedm dospělých, dvanáct dětí. (Jedno čerstvé miminko zůstalo doma s mámou.)
Starší děti s chlapskou osádkou na raftu a Barace, pididěti s dámským doprovodem na výletech po suchu.
…….
O starších dětech jsme v kempu ani nevěděli, jen když se přišli najíst (nebo když před sedmou ráno v neděli ráno vstávaly :(). Zato Sára se projevila jako velice samostatný jedinec a uhlídat ji v kempu hned vedle Baťova kanálu bylo místy mimo mé psychické limity.
Rafťáci si vyzkoušeli jízdu plavebními komorami, pokochali se přírodní památkou Osypané břehy v meandrech Moravy (jeden z mála úseků Moravy s nezregulovaným korytem) a o pauzách si užívali sbírání mušliček. (Proč skončily všechny nasbírané mušle u nás v koupelně?)
My s dětmi pod tři léta brázdili ulice Veselí nad Moravou a Strážnice, prošli se Strážnickým skanzenem a vydali se hledat i písek do oblasti Vátých písků. Díky borovicovému porostu tam už příliš z původní pouště nezůstalo, jen pár desítek metrů kolem železničního koridoru. Přesvědčili jsme na střídačku se rozčilující batolata (jedno vyžadovalo kojení, druhé ťapání a třetí taky určitě mělo nějakou neodkladnou potřebu) a došli až k železnici. Vzpomněla jsem si tam na své dávné africké zklamání – poušť totiž z velké většiny není ta s úhlednými písečnými dunami.
Po vtipném loutkovém divadle Víti Marčíka v rámci strážnického kulturního léta už jen nabrat rafťáky a unaveně se (většinou opět se řvoucí osádkou aut) odporoučet domů.
Krásné to bylo a vzpomínky budou ještě lepší, jen… únava s těmahle maloušema asi v tuto chvíli převažuje odpočinek. No nic – příští léto budou všichni zase o rok starší..
