hned 2.ledna jsme vyrazili na výlet. Potřebovala jsem se protáhnout. S Bertíkem jsme chtěli na "TU" rozhlednu. Na rozhlednu na Velkém Javorníku ...

... netušila jsem do čeho jdu. Rozhledna je nová, je odevšad vidět, tak mě to lákalo. Šli jsme stále do kopce a buď klouzalo listí, bláto, nebo led - čekala jsem, že tam bude sníh. Bertíka jsem podle toho i oblékla. Vědět do čeho jdeme, je celý v černém. I když to zvládl obstojně při cestě zpátky. Do auta si musel oteplováky sundat, protože už nebyly tyrkysové, ale doslova černé, blátivé - dvakrát vypráno a ještě by to jednou asi chtělo. Bunda dopadla lépe, té stačilo jedno vyprání ... 

... vybaveni nesmeky jsme nebyli, ale ty panoramata, ty za to stály ... šipkou jsem označila Štramberskou Trúbu ...


... tady ↓↓↓ to vypadá, že to neklouže, ale klouzalo, jen místy ne ...

... Bertík si celou cestu trpělivě nesl klouzací podsedák, aby se nahoře mohl párkrát sklouznout. Sníh byl jenom na kousíčku a pod obzorem už byl sráz dolů ...


... v rozhledně fučelo až bambule lítaly ... 


... lépe viditelný Štramberk ...


... Pustevny, vpravo Radhošť ...





... svačinu jsme měli s sebou, polévku doma ...


... i když zajít po tom výšlapu na polévku a kafíčko sem by bylo určitě nádherné. Okno otevřené měli ...

... byl to hezký výlet, takový vyvětrací. Lidi byli, ale ne ty davy, o kterých jsme četla. Ale chápu to. Lidi se chtějí hýbat, potřebujeme na vzduch, do přírody, mezi lidi. Vidím na Bertíkovi jak mu tréninky chybí. Z ničeho nic vyskočí a nemůže to zastavit. Skáče a skáče jako jehla v šicím stroji. Tohle před tím nikdy nedělal. Je mi ho v tu chvíli strašně líto. A to ven chodíme, jezdí na koloběžce i kole jak to jenom jde ... 

... přeji krásný den ...

Danka