Sníh tady u nás na Brněnsku často nebývá, proto když někde v okolí napadne, nebo se všechno zabalí do bílé jinovatky jako dnes, je třeba rychle jednat a vyrazit.
Vypadá to na fotkách většinou docela idylicky, je ale potřeba říct, že jedno dítě je nutné dostat z domu heverem, druhé požaduje co pět minut svačinku nebo aspoň pití, přeslazené samozřejmě. A třetí jakmile jen trochu zvýšíte hlas, zapluje do křoví a hledejte si mě. K tomu tisíc milion otázek kdy už tam budem, všechny strašně bolí nožičky, proč je to pořád do kopce a jak se těší, až budou doma.
Motivujeme čím se dá, snažíme se, občas ale dojde i na řev (náš). Protože nervy ze železa nemáme, že jo. A ono to, světe div se, často dost pomůže.
První výlet za kapkou sněhu je z počátku prosince. Šli jsme na Sýkoř, nejvyšší kopec naší Svratecké hornatiny.
Druhý výlet je dnešní, novoroční. Šplhali jsme kozími stezkami kolem pidivodopádů ze Štěpánovic nahoru ke Kalům a zpátky. Pocházím z nížin Poodří a i když rybníky kam se podíváš taky nejsou vůbec špatné, místní kopce na všechny světové strany jsou prostě nej.
Krásný nový rok všem! S výlety a bez řevu - nebo aspoň většinou ❤
