… je úžasný „vynález“ širokého použití, se kterým přišel v 60. letech minulého století Tony Buzan, anglický spisovatel, vychovatel a psycholog.
Sama používám myšlenkové mapy už řadu let – ať už při přípravě obsahu nového kurzu, jakéhokoliv obsáhlejšího, zpravidla odborného textu, ale také v osobním životě, potřebuji-li si utříbit myšlenky v určité oblasti, jako skvělou pomůcku při řešení jakéhokoliv komplikovanějšího problému, při sebevzdělávání, … nebo když potřebuji zábavnou formou získat informace o názorech jiných jako tentokrát 🙂
V souvislosti s poslední jmenovanou možností mne nedávno napadlo po čase znovu myšlenkovou mapu použít. Na kurzech jsem na jejich zařazení do programu měla napříč různými cílovými skupinami i zaměření kurzů pokaždé velmi pozitivní ohlasy. Poprvé jsem je nyní ale použila i s ostatními členy naší rodinky a s dětmi. Přes velký přínos, který může každému z nás přinést, není tato technika totiž vůbec náročná na pochopení i vlastní reálné použití.-)
Podzim je plném proudu, dny se krátí, přibývá deštivých a větrných dnů, kdy by psa ven nevyhnal… a já přemýšlela, jak smysluplně a při tom pro všechny členy zajímavě strávit společně strávený čas. Dosud to bylo hodně o nás dospělých, ráda bych však již do rozhodování zapojila i naše děti a rozšířila i své obzory o nové podněty, které by mne možná samotnou nikdy nepřišly na mysl (jako mimořádné ocenění svého dosavadního rodičovského úsilí třeba hodnotím Jiříčkem navrhovanou aktivitu „pomáhat“… no řekněte, nepotěšilo by vás to taky? .-)) Myšlenkové mapy totiž mohou dobře posloužit i jako nástroj pro podporu kreativity .-)
Jak takovou myšlenkovou mapu zpracovat?
Budeme potřebovat opravdu velký arch papíru (malý nás bude omezovat v rozletu a přemýšlení nebo nutit psát „bleším“ písmem a pracovat následně s takovou mapou je pak celkem otrava…). Do středu archu papíru – naší myšlenkové mapy – zakreslíme klíčový objekt (myšlenku, otázku, řešený problém ap.), jedná se o centrum naší pozornosti – jádro myšlenkové mapy. Od něj vedou větve (navazující myšlenky, vše, co nás s ústředním tématem napadne) – začínáme hlavními tématy, jež s hlavním objektem přímo souvisí, a z nich pokračujeme dále vzdálenějšími motivy. Větve mají svá klíčová slova, popřípadě ilustrace.
V mapě jistě vznikne i řada spojení, kdy se jednotlivé větve – podtémata – budou nějakým způsobem prolínat, navazovat na sebe. Myšlenková mapa nám pomáhá rozkrýt vše, co si s daným tématem spojujeme a uvědomit si problém v celé jeho šíři a souvislostech.
A tady je ta naše 🙂
Byla jsem trochu napjatá, jak děti tvorba myšlenkové mapy bude bavit, ale jak u naší sedmileté Viki, tak čtyřletého Jirky měla úspěch 🙂 Dokonce se několika svými myšlenkami připojil i tatínek, s jehož zapojením jsem původně ani nepočítala… :-))
Tak třeba inspirujeme i někoho dalšího… pokud ovšem už něco takového neprodukujete ve velkém sami a mnohem déle .-)
Krásné dny
A.
