My level of happiness

Čím víc člověk dělá do online marketingu, kde je všechno dokonalé, nablýskané a růžové, tím víc se musí proti tomuhle falešnému pozlátku obrnit. Na jednu stranu vidíte tu realitu a na druhé tu falešnou bublinu. A aby se z toho jeden nezbláznil, je potřeba si nastavit vlastní mód, ve kterém můžete fungovat a hlavně, ve kterém můžete být šťastní. A jak to v tomhle světě marketingových hlášek a dokonalých fotek z Photoshopu vůbec zvládám? Všechno je to jen v hlavě, mám pár bodů, kterých se můžete chytit po svém i vy a aplikovat je do svého vnímání světa. Jenže nic není zadarmo a do tohohle procesu chce prostě dospět (nemyslím věkem).

Nepřetvařuju se, nekomunikuji tak, jak se to někomu zrovna hodí, nejsem figurka, která s sebou nechá vláčet. Dělám v marketingu, takže se díky tomu nenehám reklamou tak jednoduše ovlivnit a tak to mám i s lidmi. Kdy jste někomu naposled řekli NE..? Naučte se odmítat věci, se kterými nejste ztotožnění, nestýkejte se s lidmi, kteří vás vysávají, apod. Já si díky tomu šetřím čas pro sebe a mám taky prostor přemýšlet o důležitějších věcech. A stýkám se s těmi, kteří jsou na stejné vlně a rozumíme si. A jsem upřímná k sobě i ostatním. Když chce někdo znát můj názor i za cenu, že se mu to nemusí líbit, nebojím se mu to říct. Když ale chci někoho kritizovat, musí to být oprávněné a konstruktivní. Život s ajťákem mě naučil jednat kriticky a nemluvit jen v planých frázích.

Nemyslím egoisticky, ale zdravě a přirozeně. Být ženou je v lecčem mnohem těžší a to sebepřijetí dá sakra práci, když jste nepodědili modelkovské křivky a dokonalý obličej. Mám se ráda se všemi drobnostmi a nedokonalostmi. Byl to boj od těch studentských let, ale zvládla jsem to a jsem na sebe pyšná. Umím pracovat se svými křivkami, které nejsou dokonalé, ale umím se podle toho vhodně obléct. Smířila jsem se se svými jemnými vlasy, ale stačí o ně správně pečovat a dopřávat jim, co potřebují a tak i já chudovlasec mám dny, kdy mám svůj good hair day. Mám ráda své tělo, ty svaly a i ty silnější stehna, prostě už ke mě patří. A tohle sebepřijetí je pro mě to nejdůležitější, je to základ, na kterém můžu dál stavět to své štěstí. Dokud se totiž nepřijmete vnitřně, nemůžete se cítit dobře. A ani plastické úpravy, nastřelené vlasy nebo nejdražší kabelky světa vás před tím vnitřím chmurem nezachrání. 

Druhý důležitý pilíř. Už jsem dost dospělá na to, abych trávila čas něčím, co mi nepřináší štěstí a spokojenost. Ten čas je mnohem dražší než výplata, kterou dostanete za něco, s čím vnitřně nesouzníte. Ani vidina lepších financí, povýšení nebo jistoty, mě nepřinutí, abych se věnovala práci, za kterou si nestojím. Kdybych další roky trávila v křesle v MKT oddělení, nikdy bych nepřemýšlela o vlastní cestě, o tom, co chci ještě dokázat. Nezbyl by mi na to jednoduše čas a ani energie. A hlavně si myslím, že peníze vám skutečné štěstí nepřinesou. Když je máte, ale nemáte v životě nic dalšího, kde je hodnotně využít, jsou vám v podstatě k ničemu. Peníze jsou jen prostředek k vaší cestě, nejsou cíl. Proto…dělejte, co vás skutečně baví. Dneska ty možnosti máme každý!

Nemám kolem sebe kopu kamarádek, se kterými se znám od dětství, za to mám vedle sebe jednoho člověka, který je moje druhá půlka. Moje láska, můj přítel, moje všechno. Díky němu jsem šťastná, spokojená a sama sebou. Nemůže být podle mě nic lepšího. Pokud vám takové pocity přináší blízcí přátelé, je to jednině dobře. Stejně tak, pokud si prostě užíváte randění a neberete to vážně. Jen tím chci říct, že nejsme samotářští vlci, potřebujeme se obklopovat lidmi, kteří nám rozumí a my jim. A přeju všem, ať takové duše kolem sebe objevíte. 

Na sebe, na své koníčky a řídím si ho já sama. Ne někdo jiný, kdo by mě vysával v kanceláři deset hodin denně a já bez energie už doma neměla na nic náladu. Tím, že to stojí jen na mě, si sama rozhoduju, do čeho dalšího se pustím. Učím se lépe fotit, upravovat fotky, čachruju i trochu s grafikou, šiju, sportuji, tvořím, výletuji… Dělám prostě jakékoliv aktivity, které mě baví a přinášejí mi to moje štěstí. I když děláte práci, která vás baví, je podle mě důležité se od ní čas od času odreagovat něčím jiným. Díky tomu jste pak zase nabití energií, nápady a máte chuť se do všeho pustit. I jako kreativec musím uznat, že to funguje. 

Mám jednoduché krédo, když nejde o život, jde o ho…A docela funguje. Prostě se nestresuji kvůli blbostem a nejsem na jehlách, když musím někde chvíli čekat, apod. Máme kolem sebe tolik stresu, že už ani nevíme, jaké je to se nestresovat. A nemyslím jen stres, který zažíváme třeba při práci s nadřízeným, ale ten náš vnitřní. Že něco nestihneme, že něco musíme, že se nám něco nechce, napětí s partnerem, rodinou, apod. Vykašlete se na to! Vážně věřím tomu, že stres může se spoustu zdravotních i dalších problémů. A taky si proto myslím, že lidé, kteří se nestresují, umí vypnout, zpomalit, meditovat, se dožívají déle. Když si nastavíte sami u sebe, že jsou důležitější hodnoty, než vaše každodenní malichernosti, postupně vám to dojde, Pro mě je důležité, že jsem zdravá, že žiju život tak, jak mě baví, že dělám práci, která mi přináší radost, že se umím radovat z maličkostí. Snažím se v každé špatnosti najít nakonec to dobré a když si to opakuji, funguje to potom i preventivně. 

Ten skutečný. Žiju v krásném městě jako je Praha, ve čtvrti, která je super pro život, kde mám dostupné všechno, co potřebuji a je tu i kus přírody. Vytvořila jsem si své hnízdo, které sdílím s někým, koho miluji a je mi v něm dobře. Je to místo, kde můžu pracovat, fungovat a kam se ráda pokaždé vracím. Domov by nemělo být jen místo, kde jen složíte hlavu. A protože jsem estét, pomáhá mi ve vytvoření téhle atmosféry hodně samotné vybavení, jemné barvy a styl, který mám ráda. Zkuste si to domu trochu víc zútulnit podle sebe. Pro mě jako introverta je domov hodně důležité místo, bez něj nefunguji, bez něj nemůžu být šťastná. Tak to prostě mám.

Jak už jsem psala na začátku, život s mým ajťákem mě mnohému naučil. Oni sice komunikují v nulách a jedničkách, ale když píšou nějaký kód, musím v něm být jasně řečeno, co se má stát, když a musí mít ošetřené všechny situace. Co tím chci říct? Naučila jsem se mluvit přímo a jasně. My ženský máme jednu vlastnost, mluvit narážkách a čekáme pak, že nám muži budou rozumět. Ale oni neumí číst myšlenky a nebudou to umět ani po x letech vztahu. Skutečně! Nečekejte to od nich. Mají prostě přímočaré uvažování a my se od nich tuhle super vlastnost můžeme naučit taky. Šetří mi to spoustu času a zbytečného nedoruzmění. A díky tomu se doma nehádáme a neřešíme hlouposti. Když se jednomu nebo druhému něco nelíbí, prostě to řekne a probereme to. Zaveďte to doma a zkuste si to. Třeba ty pasivně agresivní věty vystřídají chvilky štěstí. A třeba se konečně dočkáte, že si budete skutečně rozumět. A že pro vás udělá to, co skutečně chcete a potřebujete. Mluvte spolu, ne jen o povrchních věcech, jako je nákup a úklid, o sobě, o vztahu, o rodině o budoucnosti.

Když už jsem nakousla tu komunikaci a že peníze jsou jen prostředek k něčemu dalšímu, dostávám se k plánům. Plánujeme společně naši budoucnost, řešíme naše bydlení, řešíme i věci tipu, jaký máme přístup k výchově, jak chceme žít, co je pro nás důležité. Když si tohle ve vztahu nevyjasníte předem a neshodnete se na základních bodech, nemůžete čekat, že budete v budoucnu vedle sebe oba šťastní. 

A jestli jste dočetli až sem, tak vám gratuluji. Budu ráda za všechny vaše postřehy a komentáře, co vás dělá šťastnými a jak to máte nastavené. Přiznám se, že jsem tenhle článek dala dohromady během půl hodiny, neuvěřitelné. Ale někdy to prostě jde samo. Když se do toho nenutím, ale dám tomu volný průběh, jsem z toho šťastná. Doporučuji aplikovat, nejlépe každý den. A pusťte si k tomu něco od Jaroslava Duška na YT. Má v mnohém pravdu!