Možná to byl (v sobotu) jediný den letošní zimy se sněhem i v nižších nadmořských výškách.

Sněžit začalo ve vlaku mezi Tišnovem a Žďárem nad Sázavou a k naší velké radosti sněžení pokračovalo celou naší žďárskou "tůru" od nádraží až k zámku. Místo plánované hodiny jsme šli více než dvě, holky nás stokrát (z několika centimetrů) zkoulovaly, Terezka si střádala koule na sněhuláka, kterého pak kousek od Sázavy opravdu postavila a Sára velela celému pluku neskutečně ochočených kachen, které s námi kousek cesty putovaly. A Klárce mrzly prstíčky a už TAM chtěla být..

Prakticky celou cestu jsme šli městskou zelení a kolem řeky, kde to pod čerstvým sněhem vypadalo naprosto kouzelně. Prošli jsme prakticky skrz celé město a téměř pořád parkem.












 Muzeum nové generace v areálu kláštera a zámku pod poutním kostelem na Zelené hoře je opravdu úplně jiné muzeum než na jaké jsme zvyklí. A rozdíl zdaleka není jen v tom, že u vchodu dostanete sluchátka. Audiovizuální technika vás vtáhne do historie kláštera a pokud nemusíte pořád odlovovat neposednou Sáru, z údivu jistě několik hodin nevyjdete. A k tomu všemu: krásně a citlivě rekonstruovaná budova kláštera..

Do dubna je v areálu zámku ještě jedna výstava Včela - cesta do včelího města, která se podle popisu zdá být také úžasná, interaktivní, dějová a pro menší děti asi i vhodnější než Muzeum nové generace, tu jsme si ale nakonec nechali na další žďárskou návštěvu.


V Tišnově na nás totiž čekal zasněžený kopec na Sychráku, který bylo nutné stihnout pořádně posáňkovat. V neděli ráno totiž bylo sněhu ani ne polovina a večer už žádný..