Článek opět obsahuje odkazy na csfd.cz, nebo na youtube.com 😉
Nedávno jsme se s Martinem koukali na marvelovský film Doctor Strange. Oba máme rádi Benedicta Cumberbatche (Wimbledona Tennismatche, ehm…) a obdivujeme jeho hraní. (Hlavně teda díky Sherlockovi) A řeknu vám, něco jsem si při sledování tohoto filmu uvědomila a je to podle mě docela zajímavý, se nad tím zamyslet…
1) Jsou filmy, který mají nějakou myšlenku, poselství a inteligentní děj a všechno je navíc dokresleno všemi těmi pompézními efekty, kroutícími se mosty, monstrózními výbuchy, cestování červí dírou a já nevím, čím vším. Pro mě je takovej film třeba Avatar, nebo Interstellar.
2) Pak jsou filmy, který jsou samy o sobě tak trošku plytký a tak trošku o ničem, ale diváci je milují právě pro ty dech beroucí efekty, při kterých má člověk pomalu podezření, že mu někdo nayspal do čaje LSD. Tak přesně tento pocit jsem měla u Thor:Ragnarok i u Doctora Strange. Ne, že by se mi ten film nelíbil, ale prostě nebýt těch efektů, tak z toho filmu nic moc nezbude. Celý to na těch efektech zkrátka stojí.
3) A pak jsou filmy, jejichž příběh, myšlenka a hlavně děj, jsou vymyšlený s takovým důvtipem, že absolutně VŮBEC žádný efekty nepotřebují a i tak při sledování takového filmu zažijete ten „WOW“ pocit. Tohle se týká dramat a příběhů, který budou perfektně fungovat i na divadelním prkně s naprosto obyčejnými rekvizitami. A když se pak taková věc zfilmuje, přidá se soundtrack, pěknej vizuál na dotrhnutí nálady a atmosféry, vznikne něco moc a moc kvalitního… A to je pro mě třeba Anna Karenina od Joe Wrighta a nebo právě Vražda v Orient expresu..
(Neříkám, že je něco z toho lepší, nebo horší. Je to prostě jiný…)
Vražda v Orient expressu
…je filmové zpracování jedné z neznámějších knih britské spisovatelky Agathy Christie. Snad úplně každý zná belgického detektiva Hercula Poirota (skloňuju to správně?) Perfekcionistu, který vidí svět takový, jaký by MĚL BÝT a jakákoliv odchylka mu drásá nervy. Egoistu, který nemá rád, když si ho lidé pletou s Francouzem, nebo když špatně vyslovují jeho jméno a sám o sobě prohlašuje, že je pravděpodobně nejlepší detektiv na světě. Při vyšetřování se nehoní po stopách, ale využívá hlavně „šedých buněk mozkových“. Egoistický je mimochodem i samotný film, který je prakticky „one man show“ Kennetha Branagha 😀
Když jsem viděla trailer, nevěděla jsem moc, co od toho čekat. Podle mě to byl záměr a tvůrci vsadili na moment překvapení. A to se jim díky použití písně Believer od Imagine Dragons fakt povedlo. Člověka mate, že vizuál je klasický, dobový a do toho slyší právě tuhle hudbu. Nikdo netuší, jestli bude film pojat úplně v novém moderním duchu, nebo ne…
Nebyl. A o to víc „cool“ a epický mi to pak celé i s tím „Believer“ trailerem přišlo.
Tento film byl natočen naprosto klasicky a strašně moc mu to sedlo. Tvůrci se vykašlali na efekty, přesto si ten film zachoval dost jasně vymezený styl, který byl dán hlavně kostýmy, vizuálem, prostředím a především KAMEROU A STŘIHEM. Herecké obsazení už snad lepší být ani nemohlo. Kenneth Branagh, s úžasně modrýma očima, který si zahrál Poirota a zároveň film i režíroval, byl dokonalý a hrál s úžasnou přesností. A ten jeho přízvuk? Neskutečný. (Kenneth rozhodně nezapře, že je Shakespearovec. Mimochodem, viděli jste jeho filmového Hamleta? Dokonalost!) Pak tu máme Johnnyho Deppa, který byl (jako vždy) perfektní a z mně neznámého důvodu zde nosil modré kontaktní čočky (proč?!) a bylo to divný, Penélope Cruz, Willema Dafoe, Judi Dench, Daisy Ridley a výbornou Michelle Pfeiffer. Ostatní herci sice nemají tak věhlasná jména, nehráli ale o nic hůř!
Samozřejmě. Člověk, který nezná knihu, se v tom za chvilku začne ztrácet. Začne se mu z toho motat hlava. Pak mu to začne připadat praštěný. Ovšem na konci, když to začne dávat smysl, to je něco nepopsatelnýho, nečekanýho (teda do jisté chvíle) a prostě…WOW! Ten „wow“ moment fakticky přišel a bylo to velký a přitom jedinej „efekt“ tohoto filmu byly stylový černobílý flash backy, „trošku“ přibarvený ranní červánkový nebe a padající lavina.
Nebudu vám nic dál prozrazovat. Ale fakt na to běžte. Je to krásně natočenej film se skvělou zápletkou, s perfektními dialogy, precizně zahrané role, dokonalý vizuál, krásná hudba, kamera, střih…
Prostě WOW!
Byla jsem z toho nadšená!
Víc takových klasických filmů, prosím…
P.S. Četla jsem nějaký stížnosti na úvodní scénu v Jeruzalémě. Podle mě to bylo jako úvod naprosto v pořádku. Bylo by divný, kdyby film začal rovnou kdesi ve vlaku… 😉 A navíc už tam zazněla jedna moc důležitá věta, která pak vedla k dopadení pachatele!
A tady soundtrack – Patrick Doyle. Taky taková klasika. Klavír, smyčcový orchestr,..
