Na tom v dnešní době není zcela nic výjimečného. Párů složených ze dvou národností stále přibývá. A od počátku výměnného programu Erasmus jakoby se s nimi pytel roztrhl. Každá národnost s sebou do vztahu přináší něco nového. Odlišná kulturní výchova rozhodně hraje svoji zásadní roli ve vztazích. Občas tak dochází k naprosto absurdním nedorozuměním mezi partnery, proto se musíte stále držet vzácného pravidla – nikdy si neber nic osobně a nikdy nedělej ukvapené závěry. Kniha Čtyři dohody od Don Miguel Ruiz, se tak pro mě stala biblí. Jen díky ní jsem se naučila přistupovat k našemu vztahu s nadhledem, který si udržuji dodnes. Opravdu si nikdy nic nesmíte brát osobně. A už vůbec ne, pokud nejste stejné národnosti jako váš partner/ka. To byste totiž skončili po pár dnech. A tak už se těch pár měsíců já i partner učíme, jak vzájemně tolerovat naše odlišné návyky, denní rituály a občas i samotnou podstatu světa (až tak se někdy náš pohled na věci liší!). A i když občas musíte být hodně trpěliví a nadměrně ochotní učit se všemu novému, ať už se vám to líbí nebo ne, je to jako se stávat novým člověkem a uchovávat si pouze ty lepší vlastnosti. Denně se tak moc učíte a rozvíjíte po osobní stránce, že se na svém partnerovi s odlišným kulturním pozadím stáváte až závislí.
