Když už jsem si dala takovou práci, abych obrousila kovovou kostru lavičky až na kov, dala jsem si záležet i na nátěru …. nejprve přišel světle šedý základ, pak muka pro netrpělivé :o) den schnutí …. další den finální tmavě šedý nátěr, který ladí k ostatnímu zahradnímu nábytku … a zase to schnutí :o) … ještě, že jsem mezi tím alespoň mohla obroušená prkna namořit pigmentovým olejem … ale po třech dnech … tramtadadá … HOTOVO !!!
Musím přiznat, že lavice se u nás za těch pár dní krásně zabydlela a spousta mých kamarádů, kteří ji znají v jejím „zeleném kabátku“ jí nepoznalo.
PS: A pokud jste ještě neměli dnes té „recyklace“ dost, moc ráda bych vás pozvala na jeden nádherný blog šikovné Majke Jurčové … LAUREN-VERON klik … přeji příjemné pokochání.
