Stála u nás od zimy …. zelená, oprýskaná, vyřazená lavička z tělocvičny …. a i když se na fotkách tváří, že má krásnou „patinu“ … tak jí ve skutečnosti fakt nemá :o)

Konečně na ní došlo … a že mi „holka“ dala zabrat, louhovala jsem jí, opalovala horkovzdušnou pistolí, ale nic nepomáhalo, barva držela jako deset čertů. Pan školník si na ní dal prostě záležet. Bojovaly jsme spolu dlouho, ale nakonec jsem zvítězila já a má bruska na železo. Vzala jsem s ní nejen kovovou kostru, ale i ty dřevěné desky. 

Praly jsme se spolu skoro šest hodin, obdivuji mé sousedy, že ten „kravál“ z brusky vydrželi … večer pošlu kluky na třešně a upeču jim koláč, ať se na mě nezlobí :o) 

Ještě jí čeká „finální kabátek“ … musím natřít železnou kostru základovkou, pak barvou, prohnat fošny hoblovkou a namořit je olejem, ale to všechno už bude „procházka rájem“….