nesmělé barvy jara...
Modřence, macešky, fialky a barvínek... malé barevné ostrůvky v probouzejících se záhonech, ve kterých ještě syrová zemina není zcela zakrytá záplavou listů rostlin a květin, jsou decentní a jedinečné zároveň. Je opět sucho, tedy u nás v nížinné zahradě. První, zcela jarní, slunečný a docela teplý víkend, jsem strávila na zahradě. Miluji to probouzení, tu odpověď... párkrát kopnu, otočím se a na místě, kde nic nebylo, se krčí rostlinka, jejíž krček se vytahuje za sluncem... Keře, růže, maliník jsem prosvětlila, zkrátila jsem podstatně jejich výhony či stařilé pruty jsem odstranila zcela. Dvakrát jsem během víkendu vyndala z jezírka pruhy zelené řasy, která bohužel prorostla díky "teplé zimě" vodu v jezírku. Nemá smysl dávat do jezírka vločkovač, musím zakoupit drsnější a snad i účinější přípravek proti zelené řase a kalu. Mám docela dobré zkušenosti s přípravky české firmy Vodnář, tak uvidím, zda-li vodě pomohu. Jinak... rybkám se daří výborně, řasa neřasa, kal nekal. Pokud Vám mohu doporučit nějaký rybí druh pro nenáročného chovatele, rybu, která přečká snad vše, krom kočičích pracek, které jí občas vytáhnou a ...., doporučuji jesena zlatého.
Na závěr snad jenom foto kočky Barči. Pátrala jsem co "v tom záhonu vlastně dělá"... Opakovaně se do něho vracela a cosi užírala... Nakonec jsem objevila pažitku a Barču ukusující její výhonky. Bylinku jsem vyhodila či slušněji zasadila poté, co jsem jí spotřebovala v kuchyni a ona se vzpamatovala během několika týdnů a asi přežila zimu. Nikoliv však Barčiny chutě!
