Tak o čem to dnes bude... No asi o kočce (ostatně jak jinak...)
Zjistila jsem onehdy, že mé kočce Terezii je více než 16 let. Úctyhodný věk pro kočku, že? V přepočtu na roky lidské, prý lze hovořit o kočce, která má na hřbetu 80... Tak třeba, je to nejstarší kočka, která se kdy vyskytla, žila a byla "ve službě" v naší poměrně rozvětvené rodině, ve které kočky bezmezně milujeme, klaníme se jim a nemůžeme bez nich žít.
Slova... ,, Již nikdy kočku!!!", která občas někdo z našeho klanu vypustí neuváženě z huby, vlastně nemyslí vážně, a pokud někdo možná fakt trochu myslí, tak jej druzí rozhodně neberou vážně!
16 let je života obyčejné britské krátkosrsté lze vlastně shrnout do pár slov...
Originální, inteligentní, zákeřná, voňavá, pohodlná, věrná, tlustá v mládí, štíhlá jako laňka ve stáří, vůdce, lapač zlých snů a predátor, vyznavačka slunce propalujícího kožich, obžera, degustátor, blič trávy... kočka s tlustým zadkem, kočka s vytahanou kůží jako týden staré pyžamo, kočka nihilista, kočka o které psal Mika Waltari... ochomýtač se okolo všeho a vůkol...
"v
A to jsem původně fotila pivoňky ve váze!
Jo, právě někde tam... uvnitř zahrady, se právě nachází...
