Madlence bude rok!

Je to vůbec možné? Včera jsme, celí vyklepaní, vezli na zadním sedadle z porodnice tříkilový uzlíček a dneska už to má vlastní (tvrdou) hlavu! Byl to neuvěřitelný rok a v mém životě skoro nic nezůstalo na svém místě, takže dneska asi nezvládnu se nedojmout. Vzpomínám si na to, jak mi to mládě v břiše dělalo kotrmelce a jak jsem si s ním každý večer před spaním povídala. Nevěděla jsem, co se narodí, záměrně jsme se nechávali překvapit. Na neustálé dotazy, co bych si přála, jsem odpovídala, že mi na tom nesejde. Ráda bych jednoho dne třeba měla obojí. A nechtěla jsem, aby se dítě už narodilo s nálepkou. Na to nemám právo. Ale faktem je, že už jako malá jsem si představovala, jak napoprvé porodím holčičku. A ona přišla. Veselá, bystrá, vtipná a boží. Prostě naše! Tolik už se toho stačila za ten rok naučit. Ale snad ještě víc se (neustále) učím já od ní…

Třeba to, jak…

… žít v přítomnosti. Užívat si ty okamžiky, když v posteli teatrálně padáme naznak, smějeme se tomu a křičíme ‚baaa(c)‘. Když jí pustíme punkáčský song, ona se zakření a začne rytmicky cukat hlavou. Nebo když si navzájem cvrnkáme do sporního rtu a říkáme ‚brm brm brm‘

… být schopná fungovat na sto padesát procent s pěti hodinami spánku, který je čtyřikrát přerušený

… se vyspat pohodlně na patnácti centimetrech ložného prostoru a za celou dobu nepotřebovat změnu polohy (aneb když máte postel s ne úplně tichým roštem :-D)

… si mnohem intenzivněji užívat chvíle, které mám jen pro sebe a dříve pro mě byly naprosto samozřejmé: horká vana, zákusek s kamarádkou, celých patnáct minut na záchodě se zavřenými dveřmi :-D…

…dovolit sama sobě nechat si pomoci od ostatních, nesnažit se být za hrdinku, která všechno na světě zvládá na výbornou

… nesoudit ostatní lidi za to, jak vychovávají své děti. Každý z nás má na začátku své dokonalé představy, které pak musí konfrontovat s realitou a ne vždy to dopadne úplně na jedničku, ale všichni děláme, co můžeme.

… se ještě více sblížit s vlastními rodiči. Naplno si uvědomit, jaké oběti pro nás přinášeli/jí a být za to strašně vděčný.

… být pokorný a uvědomovat si každý den, že štěstí, zdraví, svoboda, spokojená rodina, život … nejsou samozřejmost

… naslouchat a vycítit potřeby druhých, přesto, že to třeba (zatím) neumějí říct

… být trpělivá a tolerantní, i když v noci po desáté zvedám z postele dítě kroutící se střevní kolikou, po dvacáté převlékám počůraný/politý/pokecaný svršek, po padesáté uklízím kolíčky rozsypané po celé koupelně, či po nespočetněkráté opakuju, že prsty do zásuvky ne-ne a kočička nedělá af-af, ale mňau

… si nebrat osobně, když musím zrušit plánovaný víkendový program, protože moje dítě skolila chřipka. Nebo se smířit s tím, že po osmé večer do baru s kámoškou už prostě (alespoň několik pátků) nepůjdu.

… efektivně nakupovat. Žádné dlouhé zdržování, vybírání a porovnávání. Přijdu, vezmu, platím, odcházím.

… být schopným plánovačem připraveným vždy na dvacet různých scénářů a na všechny scénáře mít po ruce potřebné propriety (aneb proč jsme si pořídili jeden z nejdelších vozů na českém trhu, navíc ve verzi kombi)

… umět improvizovat ve chvílích, kdy mám někam přijít ve smluvenou dobu a dítě se všemi možnými prostředky snaží mi v tom zabránit. Nechce usnout… nebo se probudit. Nutně potřebuje okamžitě jíst. Vyhodí obsah svých střev za poslední tři dny a projde to všemi vrstvami oblečení v jedné sekundě… 

… být zavazadlový mininalista. Dříve jsem vozila plné tašky krámů. Dnes mám v kabelce peníze, doklady, parfém a mobil. V kufru na víkend dvoje kalhotky a náhradní tričko. Zbytek místa v autě zabírají plínky, nočník, příkrmy, hračky, léky, dětské oblečení do tepla, do zimy, náhradní, kdyby se pročůralo, náhradní, kdyby se pokecalo, kočárek, nosítko. Uf, ještě, že s námi Madla alespoň spí v posteli a nepotřebuje žádnou speciální cestovní!

… zároveň prát, chystat si oběd, konzultovat po telefonu s elektrikářem, krmit dítě, které všemi fyzickými prostředky odmítá potravu, zabezpečovat, aby mezi tím nepáchalo harakiri z jídelní židle a nezbláznit se z toho