S dcerkou každý rok vyrážíme na prázdninovou dámskou jízdu. Vše si zařídíme, vymyslíme a naplánujeme,  a potom se většinou nestačíme divit, co se nám všechno přihodí. Letos jsme přibraly naše dvě fenky, takže osádka vozu byl kompletní.
Náš první cíl bylo město Doksy, místní ZOOpark rodiny Berouskových a plavba lodí kolem Máchova jezera.  Den před návštěvou ZOOparku jsem raději volala, zda-li je možno jej navštívit s psíky. Možnost tu byla, ale podmínka zněla jasně, psíci musí být neseni v náručí. Zvládly jsme to… já jsem svírala v náručí boloňačku, dcera čivavku,  a ačkoliv psi i některá zvířata na sebe reagovala vrčením a prskáním a u kopytníků chtěli psi již mermomocí na zem a očuchávat a očůrávat dřevěné plůtky,  protože se jim nošení zcela nelíbilo,  prošly jsme park bez ztráty kytičky a mohly obdivovat krásně krmená a vyčesaná zvířata. Nakonec jsem poslala dcerku, aby si ZOOpark ještě jednou proběhla a splnila si přání krmit zvířata přímo v jejich výběhu. Já jsem zůstala se psy hned u vstupního vchodu.  Dcerka se po nějaké době vrátila a „mlčela“. Protože jsme měly ještě čas, tak jsem objednala v nedaleké restauraci malé občerstvení. V momentu, kdy jsem uchopila ouško hrnečku s krásně vonící kávou, dcera zbledla, rozklepala se a začala kolabovat. Když jsem se snažila zjistit, co je jí stalo, tak pípla, že jí kousnul ošklivý poník do ruky. Na toaletě jsme ránu vymyly, hlavu  obložily studeným obkladem, občerstvení jsem zaplatila, leč neochutnala, dceru jsem uložila do auta do vodorovné polohy a čekala co z toho bude. Naštěstí se jí udělalo po chvíli dobře,  a tak jsme se rozhodly, že budeme ve výletování pokračovat. Palec lehce otekl, oděrka již nekrvácela.
Foto pachatele – podezřelého „ošklivého“ poníka
Na parníček s poetickým názvem Hynek, kterému bude za 17 let rovných 100 let, jsme se dostaly bez problémů, psíci byli trošku vykulení, ale celkem v klidu. To však jenom do doby, než zaburácel motor parníku, protože TO je totálně vyvedlo z míry. Obě fenky se doslova splašily. Naštěstí jsem zabránila boloňačce skočit do kalných vod Máchova jezera ještě v přístavu Doksy, a tak jsme s dalšími cestujícími, pro které jsme byly beze sporu atrakcí, vypluli po okružní více než hodinové jízdě okolo Máchova jezera.  V jeden moment jsem otočila hlavu a s hrůzou zjistila, že se v dáli začínají podezřele černat mraky. Během několika desítek minut nastal konec světa. Nebe se otevřelo, načež se spustil takový liják, že jsme všichni promokli během několika desítek vteřin až na kost. Z otevřené paluby jsme se nasoukali do paluby dolní, kryté alespoň částečně… Čivava byla málem spláchnuta mohutnou vlnou z paluby a boloňačka… tak ta již úplně rezignovala a ani neprotestovala, když jsem jí nasoukala pod dřevěnou sedačku a zakryla jí batohem… nedutala, ačkoliv jindy má na všech no „svůj názor“.  Když jsme dojížděli do přístavu Doksy, přestalo pršet, mraky se rozestoupily a vysvitlo slunce. Z lesů začala stoupat pára, vzduch voněl,  psí kožichy taky… Kdesi v dáli jsme s dcerkou uslyšely hrdliččin hlas…jak jinak…byly jsme v dramatickém  a romantickém kraji a těšily jsme se na nová dobrodružství, která nás čekala v dalších dnech.