protože Bertík celý rok nemluvil o ničem jiném než o lyžování na Skalce (tady), byl v kurzu i letos …

… nezapomněl nic a zdokonalil se v tom, co už uměl. Naklání se ale hodně dozadu, takže občas padá.  Nebo spíše – vždy, když jsem ho natáčela, tak spadl. Když jsem nenatáčela, kopec sjel parádně ;-). Zajímalo by mě čím to bylo, protože to, že ho natáčím nemohl vědět ;-)) …

… první den na kopci jsem si všimla, jak za ten rok strašně vyrostl a „dospěl“. Je neuvěřitelné jak se děti během roku změní …

… fotek mám děsně moc, ale dala jsem tady jenom fotky ze slunečných dnů. Sluníčko prostě umí 😉 …

… Bertík je v modré přilbě, modré vestě, šedá strakatá bunda …

… horní čtyřčlenná skupinka – Bertík je úplně vpravo …
… poslední lyžař …

… další jízda …

… lyžař úplně vlevo …

… druhý zprava více nahoře …

… uprostřed fotky, na svahu vpravo …

… uprostřed vlevo …

… poslední den jsem jízdy jenom natáčela, ale fotky máme. Ráno před začátkem  …

… a na úplném konci kurzu s medailí, diplomem a lízátkem …

… tohle je jediná fotka, kde jsou čepice vyfocené celé. Jinak se to zatím nepovedlo 😉 …

… jediné co se mi nelíbilo, to ale nesouviselo s kurzem, bylo občerstvení. Celý objekt je oproti loňsku moc hezky zrekonstruovaný a to asi způsobilo, že za 0,2dcl horké čokolády v plastovém kelímku si účtují 48,- Kč. Opravdu jsem si připadala jako na horách. Koukla jsem na nápojový lístek jednoho hotelu v Beskydech a mají tam za horkou čokoládu stejnou cenu. V jiném ještě vyšší :-)). Jenomže tenhle kopec je ve městě! Vloni ještě horkou čokoládu dávali do hrnečků a bylo jí více. Cenu si ale už nepamatuji, ale myslím, že byla nižší. Dávali jsme si ji skoro každý den 🙂 …

… nicméně jsme si užili další týden venku a to se počítá …

… přeji hezkou sobotu …

Danka