"Tak aspoň jedno předsevzetí bych mohla dodržet," řekla jsem si takhle jednou na konci roku 2018, když jsem koukala na ten svůj jako-obvykle-nesplnitelný seznam přání. A heleme se! Jedna položka odškrtnutá. (A co si budeme, asi taky poslední.) Já se podívala do Londýna! 
 
Všichni mí kamarádi už tam byli, někdo dokonce vícekrát. Když se pořádali ty hrozně drahý školní exkurze po Evropě, většinou se na mě mamka nevěřícně podívala, když jsem jí prozradila částku výletu, a tak trochu lítostivě odmítavě zakroutila hlavou. Já jsem nakonec stejně ráda, že to tehdy na gymplu nevyšlo. Tehdy bych si to totiž takhle moc neužila. To jsem si jistá.
Letěli jsme společností Wizzair. Je to sice nízkonákladovka, ale vyhovovala nám datumově, ceny byly přijatelné, tak proč ne? Zároveň je tam možnost si přikoupit další  kabinové zavazadlo poměrně levně, tak jsem využila i této možnosti. Odlétali jsme v úterý v 22:00, na hotel jsme dorazili kolem druhé ráno. Ráno jsem vstávala s radostí jenom kvůli tomu, že nás čekala návštěva Warner Bros studií. Nebo jsem si to aspoň myslela...
On byl vlastně Harry Potter můj největší důvod, proč právě Londýn navštívit. Pokud mě neznáte, tak bych vám teď měla prozradit, že jsem Harryho obrovský fanoušek. Navštívit studia bylo takovým #musthave. Nebyla jsem však dostatečně prozíravá a nechala si utéct vstupenky od Warner Bros. Jakmile jsem zjistila, že do studií s velkou pravděpodobností nevkročím, chtěla jsem celý Londýn hodit za hlavu. (To bych ale musela mít storno rezervačku, žejo. Ha, neměla.) Koukala jsem proto na sekundární prodejce, které zájezdy do studií pořádají. Co vám budu, z těch částek se mi protáčely oči. Ale nedalo se nic dělat. Nakonec jsem od Golden Tours sehnala vstupenku i se zpáteční dopravou a celková cena nás vyšla "asi jenom" o 30 liber dráž.
Harryho jsme měli naplánovaného na druhý (první) den, ve středu. U řidiče autobusu jsme však zjistili, že jsem debil (nic nového) a popletla jsem datum. Naštěstí ne den dozadu, ale den následující, do studií jsme měli vyrazit až ve čtvrtek. Jenže co teď? Veškeré vstupy jsme měli zarezervované na den, a dokonce hodinu! Náš plán se pomalu začal bortit. Zachránil nás až Emirates Stadium, sídlo arsenalského fotbalového týmu. Byl totiž bez data, mohli jsme ho tak navštívit kdykoli. A tak se středa nesla v duchu Arsenalu, katedrály sv. Pavla, Tower Bridge, Millennium Bridge, divadla Globe a konec dne jsme završili v Hyde Parku. Bydleli jsme totiž jen půl kilometru od něj - v Royal Cambridge hotelu. (Pokud nejste vyloženě vybíraví, je to super hotel ve výborné lokaci.)
Druhý den, ve čtvrtek, nás čekal onen slavný Harry Potter. Z předchozího dne jsme už věděli, kde se nachází meeting point, tudíž nedošlo k žádným zmatkům ani nedorozuměním. Prohlídku jsme měli od 11 hodin, doporučená doba ve studiích se odhaduje tak na 3 až 4 hodiny. Jelikož se na začátku prohlídky utvořila docela dlouhá fronta, do studií jako takových jsme se dostali po půl dvanácté. A jelikož jsme nejeli vlastní dopravou, a byli jsme tak závislí na autobusu, měli jsme asi tak dvě a půl hodiny na to, abychom si všechno prošli.
Pokud bych vám mohla něco doporučit, nebuďte časově závislí, pokud si jdete prohlížet studia. Je tam toho opravdu HODNĚ a studia jsou OBROVSKÁ. Dvě a půl hodiny bylo málo. Stihli jsme sice všechno projít, ale ke konci už nás tlačil čas a už jsme jenom tak procházeli, aniž bychom se pořádně rozhlíželi doprava nebo doleva.
Ve čtyři hodiny jsme byli zpátky v centru Londýna a vydali se za královnou, směr Buckinghamský palác, Trafalgarské náměstí a den jsme zakončili na London Eye. Pokud se i vy budete chystat na tyto typické památky, doporučuju vám se kouknout na stránky, kde předem prodávají zvýhodněné vstupné. (Týká se to London Eye, London Dungeon, SEA Life nebo Shrek's Adventure...) Vyhnete se tak frontám a ušetříte pár liber. 
 
A protože nás už nebavilo jíst hotovky z Tesca, rozhodli jsme se, že si zajdeme na pizzu. Jenže hledat cenově dostupnou pizzu v centru města není nic moc. Po dlouhém hledání pizzerií v okolí jsem jednoduše do googlu napsala "cheap pizza London" a vyjelo mi to bomba věc - jmenuje se Pizza Union a dělají tam opravdu super pizzy za asi tu nejnižší možnou cenu v Londýně. Pokud bude možnost rezervace, klidně ji udělejte. Obsluha je milá, prostor příjemně hipsterský a pizza mňamózní.
 
Pátek měl být podle předpovědi na rozdíl od jiných dnů (kdy bylo ve freaking Londýně 38 stupňů!) propršený. Naplánovali jsme proto pokud možno aktivity, které probíhali někde uvnitř. Volba padla na SEA life, podmořský svět, a London Dungeon (takové interaktivní londýnské podzemí/podsvětí). Oboje všemi deseti doporučuju. Pokud ale nejste v angličtině tak sběhlí, možná podzemí vynechte. Je to hodně postavené na vyprávění a jazykových vtípcích. Ale pokud je vám to šumák, klidně vyrazte. (Mají tam i různé neverbální atrakce.)
Měli jsme pak naplánované i ostatní fotbalové stadiony, ale jakmile jsme došli na hotel a lehli do postele, v tu ránu jsme usnuli. Zbytek dne jsme tedy strávili tím, že jsme procházeli Hyde Park.
Než na to zapomenu. Doprava po Londýně mě zpočátku fakt dost děsila. Ale jelikož nám odpadla vlastní doprava do WB studií (které leží někde v prdelákově za Londýnem), byla volba jasná. Pokud se i vy budete nacházet jenom v centru Londýna a jeho blízkém okolí, zkuste co nejhojněji používat autobusy. Každá cesta stojí 1,5 liber, každá další do hodiny započatá jízda nestojí vůbec nic. Za celý den vám z Oyster card (anglická lítačka) strhnou maximální obnos ve výši 4,5 liber. (Platí pouze pro autobusy.) Zároveň autobusová doprava nerozlišuje žádné zóny, takže můžete cestovat až do nejzazších koutů Londýna. (Metro a vlak se dělí na zóny a vyjdou vás podstatně dráž.)
V sobotu už jsme jenom sbalili svých pár švestek, rozloučili se s hotelem (kde jsme si nechali zavazadla) a šli omrknout poslední zajímavosti. Tím byla například ulice Baker Street 221B, kde se nachází muzeum Sherlocka Holmese a kousek od něj stojí i socha slavného detektiva. A od ní je to kousek k nádraží King's Cross, kde se nachází proslulé "nástupiště" 9 3/4. Potom jsme zašli na fish & chips a jeli na letiště. Z letiště a na letiště jsme se dostali společností National Express. (Letiště Luton moc jiných variant nemělo.) Lístky je třeba si koupit předem, jenom se ujistěte, že tam máte dostatečnou časovou mezeru.
 A to byl náš rychlo-výlet v Londýně. Myslím si, že jsme toho zažili docela dost. Londýn jsem si zamilovala. Architektura toho města je naprosto boží, lidé jsou vesměs milí, jenom se mi zdají poněkud nudní. Ale jsem si jistá, že jsem Londýn rozhodně nenavštívila naposledy.
♡