Pořád se snažím najít ideální rovnováhu mezi soukromým životem a tím pracovním. Jenže…to není tak jednoduché a určitě to znáte taky. Už minulý rok jsem dala vale své původní práci a pracuji na sebe. Měl to být krok správným směrem, abych docílila té své vytoužené rovnováhy. Já prostě neumím sedět v jedné kanceláři od rána do večera a nemít čas oběhat si úřady, poštu, doktory, zajít občas na snídani s kamarádkou, nebo se prostě jen vyspat, protože ještě někam chcete nacpat i ten pohyb, když pořád sedíte na zadku. A hlavně jste v takovém krysím kolečku a dokud se nezastavíte, nemáte ani čas přemýšlet o sobě. O svých cílech a o tom, jak jich dosáhnout. Prostě vám na to nezbyde už energie. Tak to bylo alespoň u mě.
Ono to určitě jde, ale práce mi přibývá a tak se bojím, že se postupně dostávám do stejné fáze jako předtím. Nejsem žádný workoholik, co pro samou práci a vidinu úspěchu nevidí sama sebe. Naopak, čím víc věnuju pracovním úkolům, tím víc toužím mít čas jen pro sebe. I když v podstatě dělám to, co mě baví, nakonec se to mísí s tím, co ráda dělám ve volném čase. A tak někdy uplyne den v mém home office a já zjistím, že jsem si pro sebe zase nenašla ani pár minut. To je ta odvrácená mince, o které vám žádný freelancer nenapíše. Říkám si, že si najdu chvilku další den a zase se opakuje to samé. To se pak přistihnu, že začnu i prokrastinovat, protože jsem ztratila náladu jak na práci, tak i dělat jen něco svého. Zvláštní stav, zažil jste někdo něco podobného? 
To je také jeden z důvodů, proč teď nemám kapacitu na psaní článků na blog. Berte tenhle aktuální post jako můj extra výkon, ke kterému jsem se musela už vážně dokopat. Co tím vším chci vlastně říct..? Že i když konečně v životě děláte něco, co vás skutečně baví, tak to nemusí být výhra. Stejně při tom všem nesmíte zapomenout na sebe. A tím víc na to musíte myslet, čím víc zájmů a potřeb pro sebe máte. Ono je totiž strašně jednoduché nechat se strhnout tím, co vás baví a zároveň živí. Jenže, mám i takový příklad u jedné kamarádky, která na sebe navalí takových pracovních úkolů hned několik a to i za cenu, která se jí nevyplatí. Pak je celá upracovaná a nezvládá řešit nic dalšího. 
A zase se musím vrátit k těm životním cílům. My teď s partnerem přemýšlíme o jednom podnikatelském projektu a řešíme, kde na to vzít finance. Všechna naše práce, by měla směřovat k dosažení tohohle cíle. A i přesto, že mě práce baví, nebudu brát všechny zakázky výměnou za to, že v tom utopím čas. Je potřeba si ten svůj pracovní čas vždycky přepočítat na hodnotu k dosažení toho vašeho cíle. Zjednodušeně, nedělejte práci, která vám jen ubírá čas, vy z ní nic moc nenašetříte a nikam vás neposune. 
A teď možná chápete, v jakém dilema se nacházím. Na jednu stranu řeším finance, které nás někam posunou a třeba nám pomůžou toho našeho plánu dosáhnout, na druhou stranu cítím nespokojenost s tím, že si toho na sebe naložím víc. Nevím, která cesta je lepší..? Jestli zatnout zuby a nějakou dobu kašlat na sebe a vydělávat více, nebo na to jít pomaleji, ale s tím, že budu po celou dobu šťastnější a spokojenější. Nikdy jsem v takovém bodě nebyla. Řešil jste před podnikáním nějakou takovou otázku, nebo máte někoho takového ve svém okolí? Ono je to i těžké z toho pohledu, že nikde nemáte záruku, že vám to přinese to, co od toho na začátku očekáváte…

 Max Mara wool coat, vintage cashmere turtleneck, Reserved pants, Zara boots, Gucci bag