Když jsem bývala slečna nezadaná, Valentýn jsem si představovala hrozně růžově. Svíčky, romantická večeře, pugét růží a slova, která budou na mé tělo účinkovat stejně jako sklenka šampaňského. Minulý rok jsem dort ve tvaru srdce chtěla samou zlobou vyhodit z okna, letos jsem 14. únor měla strávit v nemocnici.
Po mamince a babičce a taky trochu vlastní vinou jsem si, chtě nechtě, udělala šest nových kamarádů. Můj největší kámoš měl šestnáct milimetrů a nazvala jsem ho Bob. Trochu mi ztížili život tím, že mi zakázali papat čokoládu, smažené a tučné potraviny. Usadili se mi ve žlučníku a asi se jim tam moc líbilo. Tak jsem se rozhodla, že je tam dlouho nenechám.
14. února jsem měla první termín operace, který se nakonec o týden posunul, a já se dostávám k jádru věci, proč dva týdny nebyl článek. Měla jsem takovou menší rozlučku s kámošema, chvilku jsem si poležela v nemocnici a nyní už ležím se sedmi stehy doma v posteli a těším se na týdenní jarňáky.
Během prázdnin ale se dokopu k napsání jednoho velmi zajímavého článku, možná bude i video, kdo ví. 🙂 Do té doby ale mám odpočívat, nenamáhat se, moc břicho nezatěžovat a užívat si toho, že žiju i bez jednoho orgánu v těle. (Připadám si hrozně důležitě.)
A co vy? Jak jste oslavili Valentýn? Co prázdniny? Máte furt žlučník?
