Krmeliště jelenů se nachází na ostrově Saaremaa v Estonsku. Jelení kamera má dlouholetou tradici, letošní sezóna je jedenáctá sezóna, kterou společnost Riigimets vysílá živě. Webová kamera je financována společností RMK (Estonský State Forest Management Center), navržená a nainstalovaná ve spolupráci s Looduskalender.
V zimních měsících lesníci jeleny přikrmují senem a mrkví. Nejčastějšími návštěvníky krmelce jsou převážně jeleni,laně, lišky a psíci mývalovití.
Původní populace jelenů v Estonsku byla zaniklá již před 10. stoletím. Současná populace jelenů v baltských státech byla znovu zavedena přivážením jelenů z různých zemí, jako je Rusko, Polsko a Německo. Chov jelenů začal v oplocených ohradách (tzv. „Jelení parky“), odkud někdy utekli do divočiny. V Estonsku obnova jelenů začala v roce 1927, kdy některá zvířata, dar německého konzula byla propuštěna na malém ostrově Abruka blízko Saaremaa.
Ostrov Saaremaa je největší z estonských ostrovů,nachází se mimo estonskou pevninu v Baltském moři.
Saaremaa se může pochlubit bohatou flórou a faunou v mírném mořském podnebí. Pobřežní oblasti jsou známé výskytem tuleňů kuželozobých.
Jelen evropský
Jelen evropský, je velký sudokopytník z čeledi jelenovitých. Vyskytuje se na rozsáhlém území Evropy, na Kavkaze, v Malé, západní a střední Asii a izolovaně také na území mezi Marokem a Tuniskem, což z něj činí jediný druh jelena v Africe.
Jelen evropský patří mezi největší (nejmohutnější) zástupce své čeledi. Samci dorůstají 175–230 cm a jejich hmotnost se pohybuje mezi 160–240 kg. Samice jsou oproti samcům značně menší, dorůstají 160–210 cm a dosahují hmotnosti mezi 120–170 kg. Ocas přitom měří 12–19 mm a v kohoutku dosahují výšky 120 až 150 cm. Velikost i hmotnost je však velmi proměnlivá a viditelně se liší mezi jednotlivými poddruhy, kdy nejtěžší může vážit až 500 kg,
Nejtypičtějším znakem pro samce jsou parohy, které každý rok, obvykle na konci zimy, shazuje. Na jaře, kdy jelenům rostou parohy nové, jsou porostlé jemnou ochrannou sametovou vrstvou, nazývanou lýčí, která vyživuje rostoucí paroh a později je vytloukána o stromy. Parohy jsou tvořeny kostí, která může denně vyrůst v průměru o 2,5 cm. U dospělých samců se na parozích navíc objevují jakési výrůstky, kterým se odborně říká výsady, a které rostou a přibývají s přibývajícím věkem.
Jelen evropský je výlučně býložravý přežvýkavec. Složení potravy se ale mění v závislosti na roční době. V kterémkoli období se jelení zvěř živí zejména velkým množstvím travin a bylin. V zimě působí určité škody tím, že okusují kůru stromů a ulamují výhonky. Důležité je období pozdního léta a podzimu, kdy konzumují žaludy a bukvice, jichž využívají k tvorbě tuku pro přežití studené zimy.
Během říje samci hlasitě troubí, čímž už na dálku poměřují své síly. Troubit začínají ve třech letech, takto mladí jedinci se páření se samicemi ještě nedočkají. Se samicemi se páří nejdříve v pěti letech. Samice do říje přicházejí ve dvou letech. Mimo říji žijí pohlaví odděleně, ale v době páření vytvářejí harémy – jeden samec se páří s několika samicemi. Jsou věrni svému říjišti a každý rok se na něj vrací i několik kilometrů. Poté se rozcházejí a jelen se vrací k samotářskému způsobu života, mladí jedinci vytváří mládenecké skupiny. Během říje jeleni nepřijímají potravu a zhubnou až o čtvrtinu své váhy. Laň rodí po 34 týdnech jednoho, výjimečně dva kolouchy. Mládě se hned po narození staví na nohy a je velmi čilé. Matka ho kojí přibližně čtyři měsíce.
Online přenos:
Videozáznamy:
Jeleni a laně u krmelce
Rodina pohromadě u krmelce
Dvě lišky u krmelce
Jeleni, laň a dva kolouši
Zdroj: Riigimets, videozáznamy Riigimets, fleur3979
