… zakřič prostě s plných plic, že „to nejde, NEEXISTUJE“… Určitě tu písničku od naší místní hudební skupiny Mirai znáte 🙂 Mimochodem – minulý víkend jsem si ji užila naživo na koncertě Anny K., kde Mirai (ze stejnojmenné skupiny) přišel jako její host také zazpívat.

Moc vás všechny zase po delší odmlce zdravím. 
Nebudu dlouze vysvětlovat, proč mi to zas tak dlouho trvalo (to si asi lehce domyslíte) 🙂
Chci jen napsat, že je mi fajn, práce je dost a těší mě moc. A k tomu se mi podařilo znovu trochu posunout hranice své komfortní zóny (proto ta píseň) .-)
Začala jsem letos po Velikonocích po mnoha letech opět běhat… dala jsem si za cíl připravit se během roku na 10km závod. No a závod přišel dřív, než jsem čekala. Když náš místní prženský klub zorganizoval nultý ročník Prženské desítky na dnešní den… 🙂 
Když jsem si o tom četla v našem plátku, ve kterém byl zveřejněn plakátek s běžcem ne nepodobným našemu panu starostovi, tak jsem se zasmála… a říkala si, super, tak letos určitě ne, ale příští rok…
Jenže pak jsem si tento týden v pondělí zaběhla při svém ranním tréninku i tu desítku… a zjistila, že to dám!
Tak jsem to dneska zkusila (musela jsem si o podporu zavolat svého taťku… a nezklamal :)). 
A já tak zvítězila sama nad sebou! Můj cíl byl zvládnout to i podruhé v životě, i kdybych měla doběhnout mezi těmi namakanými borci, co trénují dlouho, poslední. 10km trať jsem dnes zdolala a k tomu jsem dostala navíc bonus v podobě krásného druhého místa v mé kategorii 🙂 Jsem šťastná jako blecha, co vám budu povídat.

Moc mě baví to letošní posouvání hranic mých komfortních zón… 
A díky moc tomu nahoře, nebo kolem mně, prostě děkuji za to, že mi staví do cesty tolik roztodivných příležitostí, která činí můj život o to krásnější, když se je snažím zvládat a víc u toho poslouchat své vnitřní já a to, co si přeje než ten rozum, který člověka někdy neskutečně svazuje 🙂
Mějte krásné dny
A.
PS: abych nezapomněla, své komfortní zóny dnes posunula i naše Viktorka, která se přihlásila do dětské kategorie a ve své věkové skupině běžela 600 m… byla skvělá, běžela jako o život… a získala bramborovou… ale k té stříbrné chyběl jen fous .-)