pokukuju sice po řezaných tulipánech, ale když mrzne, nemám odvahu je přihodit do košíku. Nevím, jestli by cestu mrazem z obchodu domů zvládly, tak jsem vytáhla tulipány umělé. Ony ale nejsou ledajaké, ony mají svůj příběh …
… budou to čtyři roky co jsem si jich všimla. Chodili jsme tenkrát do cvičení pro mrňata. Cestou z cvičení jsme si vždycky s holkami zpříjemnily zastávkou v nějakém obchodě. Jedním z nich bývalo květinářství. Obě kamarádky si postupně tulipány koupily. Já ne. Jenom jsem o nich pořád přemýšlela a mluvila. Až vloni se mě jedna z holek zeptala: „ty ještě ty tulipány nemáš?“ … „ne, nemám“ …
… nakonec jsem je vloni koupila a když jsem je dala doma do vázy, něco mi na nich vadilo. Byla jsem z toho překvapená – o něčem přemýšlím takovou dobu a když se nakonec odhodlám je koupit, tak toto? Šly do krabice …
… vytáhla jsem je až teď, kdy už bych ráda měla aspoň doma jaro …
… mějte krásný den …
Danka
