Pokud občas zabrouzdáte na netu, je téměř nemožné,
abyste nezaregistrovali knížky od Radky Třeštíkové.
Především Bábovky
a její poslední literární počin Osm v knižním světě dost rezonují.
I mě ty kladné recenze, které se světem masově šíří polapily.
Ale ne vždy tomu tak bylo.
Třeba „Padesát odstínů šedi“ mě svou všudypřítomností
a vychvalováním až do nebes trochu odradily.
Přitom určitě nepůjde o špatné dílo,
když má na svědomí tolik chvály…
U Třeštíkové je to ale malinko jinak.
Myslím, že mě kromě kladných ohlasů zlákala autorka sama.
Radku Třeštíkovou mám prostě ráda.
Sleduji jí na sociálních sítích,
bavím se jejím nadhledem,
jejím vtipně komentovaným životem s dvěma dětmi
a obdivuji a tiše závidím její jógou a během
vysportovanou postavu 🙂
Tahle po čertech vtipná ženská prostě nemůže napsat žádný brak!
Když už jsem byla v tom nakupování,
přihodila jsem si do košíku i autorčin debut „Dobře mi tak“.
Ten si ale nechávám až nakonec.
První sjedu Bábovky, pak Osm a pak až Dobře mi tak.
Dopředu vím, že jsem nesáhla vedle a že nebudu zklamaná,
to už tak prostě někdy víte.
Knihy mi budou dělat společnost na dovolené,
tedy pokud na nějakou odcestuji a pokud tam bude čas na čtení.
Kvůli Štěpánkově frekvenci marodění,
to spíš vypadá na velké dobrodružství,
než na pohodovou válečku s knihou na pláži…
Nechci být předem negativní,
ale z neustále ve změnu doufajícího optimisty,
jsem se stala realistou bez růžových brýlí.
No uvidíme…
Vaše Lady Tattooch
