… vůbec jsem netušila, jak velký úspěch u mého muže sklidí. A když si ji teď na pár dnů od něj na spaní vypůjčil Jiříček kvůli menšímu nachlazení, přišlo další milé překvapení. Sice si ji musel na hlavě kvůli větší velikosti trochu narolovat, ale i tak mu neskutečně slušela, ale hlavně pomohla .-) Prosil mě tak o svou vlastní… a že u toho byla i Viki, musela jsem slíbit spací čepičku i pro ni 🙂
Včera se muž těsně před večeří připomněl, že jsem něco dětem slíbila a že prý mám do půlnoci ještě pár hodin, abych ten slib dodržela… 🙂 Do večeře byly obě ušité a do osmé večer měly obě i bambulky, Jiříčkova výšivku s autíčkem a Viktorčina červené srdce malované barvou na textil .-)
A tak já to někdy mám. Než dlouhé přípravy a plánování a dlouhé rozbory, jestli tak nebo onak, jestli ano nebo ne… raději kuji železo, dokud je žhavé. A když se to dobře potká s přicházející „kreativní vlnou“, na které se pak svezu, to pak jde všechno rychlostí blesku 🙂
Krásný den
A.
PS: Jirkova čepička vznikla ze staršího manželova trička, na Viktorčinu jsem použila nové zásoby proužkovaného bavlněného úpletu.
PPS: za únor mám, pokud jde o kreativní projekty, neplánovaně splněno… včera mi ale dorazil balíček s krásným materiálem až ze Slovenska… mj. i krásný potisk na nová povlečení dětem do pokojíčku… tak třeba se ještě hecnu .-)
