Dopadlo to, děti jely k babičce a my zase po roce do Varů na festival.
Užívali jsme si – chůze, jídla i pití, filmů, atmosféry, úžasného počasí, všeho.
Letos, o něco chytřejší z loňského roku, jsme sehnali lístky hned na 5 filmů za tři dny. Ono to totiž není tak snadné. Lístky bývají po otvíračce vyprodané téměř okamžitě, ale jsou způsoby, jak je sehnat.
Největším zklamáním byl pro nás český film Chvilky v hlavní roli s Jenovéfou Bokovou. Její herecký výkon nebyl špatný, ale obsah filmu a jeho zpracování pro nás opravdu bída. Ostatní filmy byly naopak moc povedené.
První byl dokument o mladé generaci teenagerů z Varnsdorfu Nic jako dřív. Nelehký osud i životní období, vztahy dospívajících zaznamenané v podstatě formou dokumentu, kdy se režisér Lukáš Kokeš snaží zachytit část jedné etapy jejich života bez výraznějšího režírování a vedení. Většina filmu je skutečně autentická. Pro mě to bylo o to zajímavější, že studenti ve filmu pocházeli z oborů, které jsem také učila a vím, že to, co je ve filmu zaznamenáno, není jen legrace, ale také hořká pravda, alespoň co se školního prostředí týče. Více prozrazovat nebudu.
Dalším filmem zase v úplně jiném žánru byla kriminální komedie Nevidím zlo, neslyším zlo. Jednoduše řečeno: hluchý se potká se slepým a zapletou se do průšvihu. Nečekejte sofistikovaný a náročný humor, naopak, ale kino se smálo od začátku až do konce a já taky. Ale pozor!!! Doporučuji vidět v originále – v angličtině, popř. s CZ titulky. My si to zkoušeli pustit doma v češtině a není to rozhodně ono. Pokud umíte alespoň trochu anglicky, volte tuto možnost.
Opravdu velmi se nám líbil ruský film Jeřábi táhnou z roku 1957. Asi nikdy bych se na tento film doma nepodívala, proto jsem ráda, že jsme sehnali lístky právě na něj. Film oceněný mnohými cenami a za nás jednoznačně oprávněně. Výborná režie, hra se světlem, herecké výkony. Jde o téma tragické lásky během války a za mě se tento film dělí o první příčku z těch, co jsme letos ve Varech viděli, společně s filmem Lovec jelenů. Tentokrát americká tvorba, pětinásobně oceněný Oscary, působivé drama a osudy lidí, kteří odešli bojovat do války ve Vietnamu. Velká část filmu je věnována jejich životu před a po válce a vězte, že nešlo o zanedbatelnou část, film totiž trvá 182 minut, ale já jsem se nenudila, snad až na jednu část, kde probíhala svatební oslava až příliš dlouho. Hlavní postavy ztvárnili Meryl Streep a Robert De Niro. Uznejte, byli jsme v dobré společnosti.
Ráda bych ještě zmínila krátké reklamní trailery na téma KVIFF pod vedením režiséra Ivana Zachariáše uváděné vždy před začátkem filmů. Nemají chybu. Můžete kouknout sem: kuk.
Víc jsme toho nestihli, co se filmové projekce týče. Nevadí. Užívali jsme si festivalové atmosféry i jinak. Více jsem vkládala do Insta Stories, foťák jsem letos nenosila, odpočíval v pokoji na pokoji.
Trochu mi vadí VIP akce pořádané v centru Varů a dění pro jistou část hostů, kdy všichni ostatní jsou omezováni v pohybu a prostoru. Obecně se dají hosté rozdělit do několika skupin – od batůžkářů, přes rodiny s dětmi, běžné návštěvníky jako jsme třeba my:-), herce, těmi se to tam skutečně hemží a potkáváte je na každém rohu, až po ty , co přijíždí značkami Porsche, Aston Martin, Rolls Royce a že jich tam není málo. Je tam ale mnoho podnětů pro to, abyste tento pocit jistého snobství ve vzduchu hodili za hlavu:-).
I letos jsem si domů dovezla suvenýry. I tady bych si dovolila mírnou kritiku. Vloni i letos docházelo k tomu, že zboží bylo po několika minutách po otevření obchodů s dárkovými předměty vyprodáno. Je to marketingový záměr? Nebo špatný kalkul? Následující den se zásoby doplňují, aby se podobná situace opakovala i den další, další a další…
Hrneček jsem dostala jako dárek k nákupu. Jde o suvenýr dva roky starý. Pořídila jsem si tričko, ale nafocené ho nemám.
A to je vše na téma Karlovy Vary KVIFF 2018 vše. Nebylo toho málo, ale já ty informace ukládám i pro sebe:-). A budete-li mít tip na dobrý film, neváhejte mi ho napsat:-), budu moc ráda, protože jsem zjistila, že jsem mnoho krásných filmů ještě neznala.
Pěkný den.
