Předvánoční šicí maratón je pro mě každoročně dost náročný. Pokaždé se na to snažím připravit, plánovat, dělat si rezervy, zatím se mi ale ještě nepodařilo dosáhnout ideálního scénáře. 

Pro mě nejlepší verze je šít jednu zakázkovou věc týdně. Vzhledem k tomu, že šití je pro mě part-time job, znamená to, že zakázkovým šitím strávím jeden ze dvou dnů v týdnu, které mám na šití vyhrazeny. Ten druhý den nutně potřebuji šít podle sebe, možná to zní někomu zvláštně, ale volná tvorba je úplně jiný druh práce. Můžete vypnout hlavu, nebojíte se, že nenaplníte něčí představy a tak dále a tak dále. 

Vy jako zákazníci jste úžasní, většinou objednáváte v předstihu, na Vánoce většinou už v září nebo v říjnu. Já rozplánuji a plán dodržuji až tak do půlky listopadu. Pak se začnou vyprodávat peněženky, obaly na knihy a jiné oblíbené vánoční zboží a já mám snahu je rychle, rychle došívat. A dostávám se do skluzu a už to jede, už se vezu.

Pak mě většinou vystresují ostatní tvůrci, kteří začnou psát, jak dokončují poslední balíčky, protože dopravci hrozí nedoručením do Vánoc. A to už jsem ve strusu úplně. Čím víc nestíhám, tím méně se mi do šití chce.

Letos to dopadlo tak, že jsem v druhé polovině listopadu, se všemi dětmi doma, protože muž měl pozitivní Covid test, během dvou týdnů ušila asi pět batohů a čtyři kabelky, k tomu homeoffice a škola. Do toho spoustu mailů, protože Vás nechci a neumím šidit a odepisovat jednou větou. I když věřím, že byste to pochopili, stejně by mi to nešlo. 

Finiš těsně před Vánoci byl ale díky tomuto fofru začátkem Adventu o kapku poklidnější než jindy. 


Pro všechny, kdo něco tvoří rukama a v malém (a vlastně pro všechny prodejce) je předvánoční období náročné. Na druhou stranu je to veliká euforie šít, když víte, že je o vaše věci zájem. 

Takže konec stěžování, jde jen o to, každý rok o kousek vylepšit plánování. A taky vám moc poděkovat, že i v těchhle těžších časech naše věci kupujete, všichni si toho moc vážíme.. 



****


Tak a teď po Vánocích přichází ta chlubící fáze, kdy už můžu kabelky odtajnit. Tak hurá na to...


Tahle látka mi na podzim naprosto učarovala, kabelky vznikly v kombinaci s černou a karamelovou koženkou.







Kdo z vás mě sledujete na instagramu, už asi víte, že mám teď poněkud méně barevné období. Ale tohle japonské Echino, které si na kabelku dodala Matilda, mě dostalo. Já bych dlouze přemýšlela, co k takto  barevné látce dát za koženku, Matilda vybrala hned a myslímže úžasně. Béžová je krásně nenápadná a tmavě modrá celou kabelku pěkně usadí.







A tahle byla pro milovnici červenočerné kombinace. Výrazně žlutá podšívka se může zdát trochu divoká, ale i díky ní je kabelka doslova nabitá energií. Radost zvenku, radost zevnitř.






Tato poslední s extra širokým dnem mě pěkně potrápila, přiznávám se bez mučení. Zadání bylo dost komplikované a já se strašně bála jak bude nakonec vypadat výsledek. Málem jsem si mozek zavařila, než jsem vymyslela střih a těsně před došitím ji málem celou rozstříhala. No, naštěstí jsem spolu dobojovaly se ctí, nikdy si ale asi nebudu úplně jistá, že je podle majitelčina gusta. Šití na míru má své velké hrozby a já se poslední dobou z něj snažím zuby nehty vykroutit. Přece jen nejsem čistokrevná švadlena a vyladit střih tak, aby fungoval, mi chvíli trvá.