Je tu nový rok a leckdo (i já) uklízí vánoční dekorace a možná už přemýšlí dokonce nad jarem. Jako poslední přidávám vánoční fotky, od nás z podhůří Brd. Jaké byly? Předpřipravené, hlavně co se cukroví týče. Napečeno v listopadu a schováno do mrazáku. Jediná nevýhoda takového postupu je, že vám značně ubude místo na vše ostatní. Ze tří šuplíků jsem dva zabrala. A do jednoho pečivo, zeleninu a maso na týden nenacpete. Ale nehladověli jsme, já třeba chodila na zmrzlé cukroví. Plněné ořechy jsem do 24. prosince snědla všechny.
Na štědrovečerním stole přistály řízky kuřecí, vepřové a kapr taky nechyběl. A mísa salátu.
Je to každý rok stejné.
„Letos udělej salátu míň, vždyť se nesní.“
„Tak jo.“
Každý rok ho dělám do největší mísy co se u nás najde. Větší je jen vana. Každý rok se sní. Ale ten dialog je prostě naše tradice.
Vánoce byly prostě v pohodě. I s tím malým pišišvorem, který je navýsost hodný. Jediný rozdíl je v dárcích a stromečku. Jinak si takovou pohodu děláme pořád, jsme spolu pořád. A naše vánoční výjimečnost je Anděl Páně a Pelíšky, které prostě o Vánocích musí být. Teď v lednu už Vánoce nechávám mizet a těším se na jaro, jako blázen, který se v srpnu těší na Vánoce. Plánuji co nového vysadím do zahrady, čím si osázím truhlíky na oknech. Všechny muškáty vzal mráz do květinového nebe, mám je totiž na oknech ještě teď. Žádnou bilanci nového a starého roku nečekejte. Silvestr je u mě jen chlebíčkový den a den plného pupku.
Přejeme vám s Emou krásnou středu.
