ani nevím jak začít. Jeli jsme do Luhačovic 🙂 …
… jediná menší změna byla, že jsme obrátili čas na kávu a čas na procházku. V Kavárně v Myslivně měli místo. Dva stolečky až vzadu v rohu, ale nakonec se ukázalo, že to je přesně pro nás …
… Bertík mě nalákal na domácí rakvičku se šlehačkou …
… tatínek si dal něco jiného. Má rád skořici a té na piškotu se zakysanou smetanou bylo dost 🙂 …
… a pak jsem se zvedla a vyfotila celou tu nádheru …
… Bertík se usadil separátně k tomu druhému stolečku a patřičně si to užíval. O tom, že se má otočit a být s námi nechtěl ani slyšet. Když dojedl, vytáhl si kreslení, které s sebou táhl v baťůžku. Kdyby pořád tak nemluvil, tak o něm ani nevíme :-)) …
… chtěla jsem trochu zapózovat, ať mám fotku jak jsem v Luhačovicích …
… ale bez Bertíka se to neobešlo :-)) …
… pak už jsme se vydali směrem k přehradě, to je směrem za kolonádu. Ta místa jsem ještě nefotila. Mermomocí musel jet po kolonádě, tak si tam to kolo vytáhl sám …
… jenom doufám, že při rekonstrukci zachovají ráz těchto obchůdků. Zavřené jsou všechny …
… nevím, jestli vodoléčebný ústav funguje, koupaliště, které je za touto budovou už dlouho ne. Jako malá jsem se v něm koupala – byla tam děsně studená voda :-)) …
… kolem koupaliště vede cyklo-stezka a Bertíkovi se splnil sen. Konečně jel po řádně označené cyklo stezce :-)) …
… došli jsme až k přehradě, o které se občas zmiňuji …
… letní koupání to nebylo. Obdivuju, že tam vlezou. I Bertíka. Vydržel tam asi 10 minut, pak se sice s velkým zimotřasem obleče, ale jak je v suchu, je v pohodě. Já bych se třásla a byla fialová, ještě teď, kdy píšu příspěvek …
… při zpáteční cestě Bertík usnul. Ale než to stihl, měli jsme puštěné rádio. Hrála jedna francouzská písnička, ta slova nenapíšu, ale zezadu se ozvalo: „to je sprostá písnička, tam zpívají: „sakra – ku**a““. No, nějak tak to opravdu znělo a raději nebudu zkoumat, kde to druhé slovo slyšel :-)) …
… přeji krásný nový, poslední letošní školní týden …
Danka
