Jestli u nás doma existuje nějaké kontroverzní téma, pak jsou to tito jeleni. Nejde ani tak o to, že bychom se kvůli nim hádali my s manželem. Dá se říci, že už jsme se s nimi sžili. Ale za to návštěvy, ty jen nevěřícně kroutí hlavou a významně zdvihají obočí. Jakože fakt? Ty, která si tak zakládáš na vkusném bydlení? A já říkám JO! Nějakou pecku to potřebuje. Podle mě každá domácnost potřebuje alespoň jeden vtipný kýč a pro mě jsou to tihle jeleni. Tedy pardon, abych byla přesná – SRNKY! To by mě můj choť a jeho lesáčtí kamarádi hnali, že nerozeznám jelena od srnky (opravdu nerozeznám a je mi to tak nějak celkem jedno :-D)
Příběh o tom, jak se k nám srnky dostaly, se napsal někdy před dvěma lety. Byly jsme na návštěvě u mé pratety. Zrovna vařila v kuchyni kafe, já s mámou jsme seděly v obýváku a diskutovaly na téma užité umění padesátých let a já směrem k srnkám prohodila něco ve smyslu, že sběratelé na Aukru za takové exempláře rvou ruce a jsou schopni utratit nemalý peníz. Teta se pak zmínila, že svoje cennosti hodlá porozdávat, neboť se bude stěhovat do domova důchodců. Co prý neudá, půjde do kontejneru. No a moje máma, v dobré víře, že si teta na stará kolena přilepší k důchodu, vytáhla trumf z rukávu, kterak „Mája říkala, že na Aukru…“ a ponoukla tetu, aby srnky zkusila prodat. A tu se teta chytila a praví „Jééé, tak když je to taková vzácnost, já to Máji ráda podaruju, já už jsem se bála, co s těmi jeleny bude, my je dostali jako svatební dar a já je opečovávám padesát let. To mám radost, že zůstanou v rodině!“. No a bylo to! Adoptovala jsem porcelánové sousoší dřív, než jsem stihla říct jelen. A že to není jen tak nějaká miniaturka – na výšku mají okolo 40cm! Prve jsem nevěděla, zda se s nimi naučím žít. I manžel krčil obočí, stejně jako naše návštěvy. Ale nakonec si nás získali. A já se rozhodla, že téhle rodinné památce přidělím čestné místo v našem domě. Momentálně bydlí na staré skříňce, kterou jsme koupili spolu s naším domem, je po předchozích majitelích. Mám v plánu ji zrenovovat, ale ještě na to nebyl čas a ručníky a ložní prádlo už potřebovaly nutně někam složit hlavu, takže zatím je v původním stavu. S cihlovou zdí si docela rozumí. Doplnila jsem je památečním ‚prstovým‘ stromem z naší svatby a párem svíček,  ovšem pouze dočasně. Mám k nim totiž vymyšleno něco příhodnějšího. Zatím je to v procesu, ale doufám, že výsledek Vám už brzy představím…
No a co vy? Jak jsou na tom vaše domácnosti, co se kýče týče? 😀