Tušila jsem, že živočišná výroba s sebou nese velkou zátěž na životní prostředí, ale poslední zveřejněná studie ve vědeckém časopise Nature, o které se v rozhovoru DVTV baví Martin Veselovský s Danou Kapitulčinovou z Centra pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy, mi docela vyrazila dech.

Člověka až mrazí v zádech, kolik věcí spolu vzájemně souvisí a jak se navzájem ovlivňují.

Stojí rozhodně za shlédnutí.


Jak už to bývá, mnoho lidí bude čekat, až „ti nahoře“ se mezi sebou nějak dohodnou. Ale jak je patrno už z reality kolem závazků ohledně omezování emisí jednotlivých zemí světa, na to už mnoho z nás nevěří (viz postoj USA) a navíc ani času není zrovna na rozdávání.

Dobrou zprávou je, že nikdo z nás na nic takového čekat nemusí, 2 ze 3 doporučení zprávy se totiž týkají jednotlivců, něčeho, co je v kompetenci každého z nás.


Pokud jde o kuchyňský odpad, snažíme se jej minimalizovat a jídlo nevyhazovat. Rezervy ale stále máme. Už když jsem realizovala svou velkou „třídící akci„, uvědomila jsem si, kolik věcí jsme nakupovali zbytečně do zásoby a pak mnohem později nacházeli s prošlou lhůtou spotřeby.


Rozumné je tak nakupovat průběžně menší množství potravin, které se průběžně spotřebovává. 
Přeplněná lednička (ale i spíž) stejně každého prudí (není věci už kam dávat, špatně se k jednotlivým potravinám dostáváme, některé tak zůstávají na dlouho zapomenuty na nejméně dostupném zadním místě) a já v souvislosti s výše uvedeným konečně začínám nacházet výhodu v její „dostatečné“ velikosti 🙂 Na tento problém tak mám už pro sebe celkem jasnou odpověď.
Hodně přemýšlet však budu muset nad úpravou našeho rodinného jídelníčku. Sama jsem nikdy k masu příliš netíhla a kdysi hodně dávno jsem dokonce uvažovala i o vegetariánské stravě. Jirka to má podobně. Maso oba jíme, ale asi bychom jej bez větší lítosti oželeli ze svého „každodenního“ talířem, vystačíme si s menším množstvím. 
Manžel a Viki ale maso jedí rádi. Na druhou stranu však máme celá rodina ráda i luštěniny. 
Začnu tak více přemýšlet o vegetariánských alternativách našich masových produktů a zapojovat do naší stravy ještě více luštěnin a obilovin.

Asi to (nejen pro mě) bude docela velká výzva i další pokus o překročení své komfortní zóny.


Protože budu svým „neživočišným“ kuchařským umem muset přesvědčit i zbytek posádky 🙂


Vzpomněla jsem si v souvislosti s tím i na krásný Bioabecedář Hanky Zemanové (psala jsem o ní už tady) i její Novou biokuchařku a také kuchařku „Jíme zdravě s Fitrecepty„, které jsem si začátkem letošního roku koupila. 

Je v nich plno zdravé a chutné především nemasité inspirace k zakousnutí, první z jmenovaných navíc velmi hezky povídá o jednotlivých potravinách a zahrnuje do nich i pohled různých výživových směrů. Oceňuji i řadu užitečných tipů a rad. Rozhodně chci dát receptům z nich mnohem větší prostor v naší kuchyni.

Osud tedy má z větší části ve svých rukou každý z nás. 

To je bez debat!
Jaký dojem jste si z rozhovoru i prezentované studie odnesli vy? Věříte prezentovaným výstupům? Ovlivní nějak váš každodenní život? Pokud ano, jak? Máte v té souvislosti nějaké tipy, osobní postřehy, které byste sdíleli i tady?
Díky moc za reakce a přeji hezké dny
A.