Červen byl měsíc mnohých událostí, důležitých momentů.
Po dlouhém odříkání a poté přece jen kapitulaci, mé kapitulaci nemít žádné domácí zvíře, jsem podlehla smutným očím našich dětí, hlavně Barunčiným. Předcházelo tomu několik momentů, které mě přiměly přemýšlet, až jsem souhlasila s tím, že si pořídíme kočičku, venkovní, abychom i nadále mohli vyrážet mimo domov.
Takže se seznamte: naše Micinka. Přišla k nám na 4 týdnech, moc brzy, ale vše skvěle zvládá a je šikovná. Máme ji už přes 2 týdny.
Mám už hodně jejích fotek, tak se pokusím tu s nimi nespamovat tak často:-), ale věřím, že ji tu budete vídat i nadále.
Dalším důležitým momentem byla oslava sedmých narozenin naší Barunky. Spojili jsme to s oslavou i synových desátých narozenin, protože mu mají odcestovat kamarádi a nevíme, zda by to v srpnu stihli společně oslavit. I tak se nám počet hostů hodně zredukoval vzhledem k různým okolnostem, ale věřím, že si to děti užily. Rodinnou oslavu a svůj dort bude mít Honzík přece jen v srpnu.
Barčin dort měl, jak jinak, připomínat kočičku. Uznávám, že nemá úplně roztomilé vzezření, ale já opravdu nejsem cukrář a dorty prostě zdobit neumím, navíc jsem se do něj pouštěla v půl deváté večer a na dozdobení jsem měla chvíli druhý den těsně před oslavou. Bylo toho v červnu skutečně moc. Ale chuťově dobrý a dcera spokojená:-).
Barunka dostala od babičky nádhernou kytičku, tu jsem si musela zvěčnit.
Mějte prima dny.
