Jaro je s konečnou platností tady! Těšila jsem se na něj letos víc než na Ježíška! Na ten pocit, kdy venku poprvé zasvítí sluníčko tak nějak jinak, vzduch zavoní a ze země začnou lézt zelené listy. A vy se nadechnete a víte, že všechno bude najednou lepší. Konec období trudomyslnosti. Nová energie do žil. Euforie!
Ale to není jediný důvod, proč jsem na jaro čekala jako na smilování. Tím druhým důvodem byla moje velká vášeň, která musela jít na zimu k ledu, protože zkrátka nebylo kde ji realizovat (v plus dvou stupních to prostě není nic moc). A to jsou repasy nábytku. Mám už ho doma hotovou sbírku. Nějak se mezi mými známými rozkřiklo, že mám slabost pro staré krámy, a tak mě kontaktují, kdykoli něco najdou na půdě, nebo jim to doma zavází a potřebují se toho zbavit. Netvrdím ovšem, že beru kdeco. Dost si vybírám. Daný kus mě musí oslovit. Pokud jsem schopná si jej okamžitě a bez dlouhého přemýšlení představit po úpravě, většinou je rozhodnuto. Nejraději mám kousky z 50. a 60. let, tzv. Brusel. Miluju jeho lehkost, ladnost a nadčasovost. Občas u mě ale přistanou i kusy z jiné dekády (jako třeba tolik oblíbený kanárek). A co že teď na mě vlastně čeká ve skladu? Mnooo, jsou to poklady. Pojďte se podívat.
Tak především tu mám tyhle židle. Je to taková kuchyňská klasika, kterou měl v určité době doma kdekdo, ale mně se prostě líbí. Mám už pro ně vymyšlenou speciální barevnost, tak uvidíme, zda ten nápad přežije až do doby, než je stihnu všechny upravit.
Pak je tady tato velká šatní skříň po původních majitelích našeho domu. Zřejmě přijde na řadu mezi prvními. Musí! Má totiž čestné místo v Madlině pokojíčku a ten se momentálně stává prioritou číslo jedna!
Dále je tu noční stolek, který už znáte z článku o OPALOVACÍ PISTOLI. Na tom už usilovně pracuju, neb bude sloužit jako podpora stolu v dětském pokoji.
Němý sluha. Tolik potřebný kousek v naší domácnosti. Moc mu toho neschází, jen dotáhnout ve spojích, aby se neviklal, doplnit chybějící kousek a hodit do nějaké barvičky. V hlavě už ji mám – těšte se!
Postýlka pro panenky. Podle mě kouzelná! Jen drobné opravy, spravit oprýskaný nátěr a HLAVNĚ si pohrát s textilem 😉
Jídelní židlička ze sedmdesátek, její design je ovšem věčný. Rozpracovanou ji mám už několik měsíců, ale jelikož je v provozu, nemůžu ji nechat někde ležet pod nánosy prachu z broušení, a tak je to dost drbačka, pořád s ní chodit tam a sem a je otázka, zda z ní dřív Madla nevyroste, než ji dokončím 😀
Nízké obývákové skříňky po pratetě. Tak na ty se těším velmi! Ty už mají v mých představách konktrétní místo v našem interiéru. Ale chce to si pohrát s nátěrem, který je úplně původní a je na tom dost bídně. Uvidíme, jestli se mi podaří z toho něco vymáčknout…
Další obývákové skříňky, tentokrát po původních majitelích. Je mi jasné, že tohle všechno už k nám do bytu prostě nenarvu. Ale vyhoďte to – takový poklad!
Starý prádelník. Momentálně trůnící v původním stavu v naší ložnici. Nepatří pro mě mezi akutní projekty. Takže ono se klidně může stát, že na něj dojde tak za dvacet let. Případně nikdy! 😀

No a nakonec tyto šatní skříně. Ty zatím vůbec nejsou na pořadu dne, budou v pokoji pro hosty. Ale přijdou mi pěkné! (No jo, zas ten brusel!). Tak možná jednou, až nebudu mít do čeho píchnout… (hehe!).
A to je zatím asi tak vše. Říkáte si, kam se nám to do toho baráku jako všechno vlezlo? Taky občas nechápu! A to přitom ještě nemám vše, co jsem si vysnila. Třeba tu starou vitrínu na parádní nádobí do kuchyně, tu jsem zatím stále neobjevila. Ale někde na světě na mě určitě čeká, já to vím! 🙂

PS: A protože jsem se letos do toho všeho tvoření a blogování vrhla opravdu naplno, už nějaký ten pátek mě můžete sledovat i na FACEBOOKU a na INSTAGRAMU (tam tedy spíše zákulisní fotografie, které na blogu jinak neuvidíte :-)). Za Vaše návštěvy budu moc ráda. Tak hezké jaro, přátelé!