tenhle čas mám nejraději. Je sluníčko, teplo, ale ne vedro a dá se v pohodě dýchat. Pro mě by takhle mohlo být až do října 😉 …
… v sobotu jsme byli už zase u vody. Kdo mě zná ví, že tohle až tak ráda nemám, ale Bertík už měsíc nemluví o ničem jiném. Měl s sebou kyblíček, lopatku – vybaven jako by bylo parné léto. Do vody vlezl po kotníky a vůbec s ním netřásla zima. Já jako obvykle jsem seděla na dece na sluníčku …
… a manžel, ten už do té vody i vlezl. A bylo to jak z filmu Vesničko má středisková:
„změříš mi čas?“ … „jo, ale nemám tady milence“ … během pěti minut tam byl Adam a sedl si ke mě na deku … to byl manžel už ve vodě. Protože jsme u vody nebyli sami, pár naháčů tam opravdu bylo, ale ti se jenom slunili, celý náš rozhovor slyšeli … manžel tam vydržel 12 minut, naštěstí to nechtěl na sekundy :-)) …
… přeji krásnou ukázkově jarní neděli …
Danka
