Dokonale uklizená domácnost, zdravé, šťastné, v jednom kuse vzdělávající se inteligentní dítě, samé dřevěné hračky, žádná čokoláda a krásná, upravená sexy máma, která nosí podpatky a neodkopává po cestě do lednice, kam si jde o půlnoci pro posledního nanuka, kostky z Lega. Nebudu vám lhát, zvládnout se to skoro nedá, ale přiblížit se tomu snad ano. 🙂 Ve chvílích, kdy jsem začínala být zoufalá, jsem si poprvé uvědomila, že ačkoliv je dítě to nejdůležitější v mém životě, není to jediná důležitá věc, o kterou bych se měla starat. A tehdy mi poprvé došlo, že na to musím jít i trochu jinak.
Kdo by totiž nechtěl být super máma. 🙂 Když se mi před těmi necelými třemi lety narodil syn, život se obrátil naruby. Žádné zažité režimy a pravidla už neplatily a všechno se začalo točit právě okolo něj a všechno ostatní šlo tak trochu stranou, jak už to tak bývá.Trvalo nám, než jsme se sžili a než jsem se naučila jak všechno zvládnout a najít si i chvilku pro sebe. A teď mě to čeká celé znovu, a proto jsem se rozhodla vám v dnešním článku napsat o mých tipech, jak se to snažím zvládat já.
1. Určete si priority
Jestli vám někdy bude někdo naznačovat, že ostatní maminky to zvládají samy a lépe, pošlete ho někam. 🙂 Jestli mi totiž ještě někdy někdo bude tvrdit, že taky jako já kojil čtyři měsíce v kuse každé dvě hodiny a ve zbytku času zpíval miminku, kompletně uklidil třikrát do týdne několika set metrový byt a stihl si zajít na manikůru a ke kadeřnici, už se opravdu naštvu. Jestli si myslíte, že se tohle neděje a nikdo to neříká, tak děje a nejen mě ale i mým kamarádkám, bohužel. Nenechte se frustrovat už jen tím, že vám někdo tvrdí, nebo se snaží tvrdit, že okolo něj je všechno dokonalé. Najděte si to, co je pro vás nejdůležitější a věnujte se tomu!
Pokud je to pro vás samozřejmost, gratuluji, tak nějak jste to v životě vyhráli, ale já osobně jsem dlouho bojovala s tím, že jsem si nevěřila, s nově narozeným miminkem nic nestíhala a měla pocit, že bych to všechno měla dělat lépe a zvládat toho více. Teď už se rozházenými hračkami po bytě nestresuji, ani otisky malých tlapiček na úplně všem ve výšce jednoho metru, ani rozmačkanými malinami na bílých polštářích. A jakmile jsem si uvědomila tohle, uvědomila jsem si i to, že mě nikdo z mého nejbližšího okolí a rodiny, kromě mě, jako neschopnou mámu neviděl, že jsem se tak vlastně viděla jen sama.
2. Najděte si koníčky
Další věc, která bude spoustě z vás znít jako naprostá samozřejmost, ale není tomu tak. Maminky na mateřské bývají často vyhořelé a nezáleží na tom, jestli jim je dvacet, nebo čtyřicet. Z bodů zmíněných výše se stane životní cíl a nedosažitelná meta, která nám brání v tom, dělat to, co nás opravdu baví a u čeho bychom měly čas si odpočinout. Maminky, které baví osm hodin každý den stavět most z kostek, které dítě každých třicet sekund zboří, mají můj obdiv, ale zhruba tak po hodince to pro mě osobně zábava být přestává a nutně potřebuji čas sama pro sebe. Aspoň hodinu denně.
Že jsem neustále doma se synem a veškerý svůj čas trávím péčí o něj, o kočky, o manžela, nebo úklidem, mi začalo docházet velmi brzy a hned po tom následovala zmiňovaná frustrace. Bylo to někdy o Vánocích, když byl synovi rok a půl a mně došlo, že pokud chci mít energii a dobrou náladu pro syna, musím nejdřív udělat i něco sama pro sebe. A není náhoda, že jsem si pár měsíců na to založila blog a začala se o sebe zase starat jako dřív. Došlo mi totiž, že mi za nevytřenou podlahu nikdo nevynadá a že když jeden den v týdnu nevyluxuji, vůbec nikdo si toho nevšimne…
3. Dobře si zorganizujte čas
Často se mi něco nechce a často se mi stává, že i přesto musím. Hodně mi pomáhá si věci předem naplánovat. Zní to jako banalita, ale pro mě není. Během dní, kdy mám v diáři bod po bodu napsané, co všechno musím zařídit, udělat a také všechno co bych chtěla, včetně třeba lakování nehtů :), stihnu mnohem víc věcí, než během dní, kdy si plán nepřipravím a bezcílně bloumám po bytě a vyhýbám se poházeným hračkám. Ráda plánuji, ráda vytvářím teď tolik moderní to do listy, akorát to už dělám roky a to do list tomu říkám až teď, ale opravdu mi pomáhají. Rozhodně to zkuste!
Napište si všechno co byste během dalšího dne chtěli stihnout do diáře nebo na papír a až ráno vstanete, mrkněte na něj. Samozřejmě by bylo dobré, dát si na seznam reálný a splnitelný počet úkonů, vyhnete se tak zbytečné frustraci. Dávno už mám za sebou představy, jak během jednoho dne, kdy je se mnou doma malý nezbedný syn, umyji okna v celém bytě, vyluxuji, vytřu, uklidím nádobí a vytřídím moji, manželovu i synovu skříň. 🙂 Syn mě z toho hodně rychle vyléčí už při prvním úkolu, kdy se bude pokoušet vyšplhat za mnou na štafle a vypadnout z okna, případně si bude s vysávající maminkou hrát na lva (vysavač & maminka), který se ho snaží sníst (syna). 🙂
4. Řekněte si o pomoc, případně si pomoc najděte
Trochu kontroverzní bod, ale nemohu jinak a musím ho zmínit. Jednou jsem se ptala své nejlepší kamarádky, která má děti už dvě, jak je možné, že to tak skvěle zvládá, že já sotva zvládám jedno a ona mi na to řekla, že ale ona má svého manžela, který funguje a doma pomáhá, že na rozdíl ode mě na to není úplně sama. Takže, pokud jste na tom jako já a máte manžela, nebo partnera, neustále v práci, nebo na cestách, nezoufejte. Nejspíš nejste méně schopné, než vaše kolegyně v bývalé práci, nebo vaše kamarádky a známé, prostě jste na to samy a to pak nikdy není lehké. I když chlap vašeho potomka nenakojí, nebo je stále úklid jen na vás samotné, už jen to, že je s vámi někdo doma, komu si můžete postěžovat, kdo vás psychicky podpoří, je obrovská úleva. A stejně jako mnoho věcí v životě to občas není samozřejmost a je potřeba si o pomoc, ať už jakoukoliv, říct. A hlavně, nestyďte se za to!
Já si o ní řekla a teď už nejsem sama, mám úžasné hlídání – moji sestru, která přijde pokaždé když potřebuji a se vším mi pomůže a už i manžel zjistil, že ačkoliv to vypadá, že doma celé dny nic nedělám, ve skutečnosti to tak není, jen ta mateřská láska a práce prostě není tolik vidět a o to víc to umí být náročné. 🙂 Což všechny maminky na světě moc dobře ví. 
Synovi teď budou tři a já jsem zvědavá, jak to všechno bude, až se mu narodí sourozenec. Bojím se , jak to všechno zvládnu a také se bojím, jestli budu mít čas sama na sebe, aby ze mě nebyla ta napůl šílená vyhořelá a vystresovaná maminka, která kromě dětí nežije svůj život a na sebe zapomíná. Nicméně se pokusím udělat všechno proto, aby to tak nebylo a pokusím se oblažovat vás svými moudry tady na blogu i Instagramu i nadále. 🙂 Jestli se vám dnešní nekosmetický článek líbil, určitě mi dejte vědět a také se třeba podělte o vaše zkušenosti a rady, jak se z toho nezbláznit! 🙂
