Letos jsem si mimo jiné během vánočních prázdnin užila asi po roce háčkování ze špagetové příze. Dlouhé měsíce na mě čekaly dva obrovská „klubka“, abych z nich dětem vyrobila kulaté koberečky před postel. 

Po tom jemném háčkování vánočních vloček, baněk a andílků to byl sice chvíli nezvyk, ale jen chviličku 🙂


Během vánočních prázdnin jsem se rozhodla i kvůli Viki, se kterou jsme museli zůstat doma, hodně odpočívat a relaxovat. A všechen ten volný čas si náležitě užít. Sedávala jsem teď každý den pár hodin ve svém křesílku u okna, popíjela teplý čaj nebo lahodnou ječmennou kávu s mlékem a každou chvilku háčkovala, četla nebo si psala poznámky a postřehy do notesu 🙂

I když jsme spolu jako rodina strávili zavření doma mnoho dlouhých dní – ponorku jsem za celou tu dobu neregistrovala. Všichni jsme si našli čas jak na společnou domácí zábavu, tak tu individuální podle svého gusta. 

A trochu se i rozmazlovali a mlsali výborné cukroví, které mi už několikátý rok peče moje nejmladší sestra. S dětmi si pro sebe rezervujeme „jen“ pečení a zdobení medových perníčků a je to tak akorát (letos jsme je dokonce zrealizovali jako společnou rodinnou akci až na Silvestra odpoledne a v podvečer :-))

Minulý čtvrtek, hned po svátcích, mi dorazila z knihkupectví jedna hezká kniha, která skvěle do toho letošního trávení Vánoc zapadla. Její název je „Hygge – prostě šťastný způsob života“ od Meika Wikinga. Věnuje se nejen o dánském fenoménu „Hygge“, dost se v ní ale dozvíte i o samotných Dánech. 

To slovo je teď hodně populární a „in“, ale jeho historie sahá hodně hluboko do historie Dánů a tvoří tak nedílnou součást jejich kultury. Zaujala mě informace, že se Dánové řadí na první příčku nejšťastnějších národů na světě. Možná i to je důvod takového zájmu osob jiných národností o „Hygge“, který má údajně na štěstí Dánů nemalý (pozitivní) vliv. V Dánsku dokonce sídlí i institut výzkumu štěstí 🙂 

Pro našince, který si neustále na něco stěžuje, se může zdát až neuvěřitelné, jak mohou Dánové s rozmary počasí, které v Dánsku vládnou, i v období, kdy je málo denního světla a s jedním z nejvyšších (ne-li nejvyšším) zdaněním příjmů na světě být tak šťastným národem. Ale navzdory tomu prostě jsou.

Vládnou uměním udělat si život krásným a to nejen v přeneseném, ale i doslovném slova smyslu. Z knížky, která má nádherný obal, na mne dýchla příjemná atmosféra klidu, pohody, ale taky umění se radovat z těch „nejobyčenějších“ maličkostí nebo žít přítomností, atmosférou sounáležitosti se svými nejbližšími, schopností věnovat se tomu, co vás těší… zkrátka uměním jen „být“, bez potřeby přetvářky, dokonalosti za každou cenu, soupeření s ostatními.

Kdo však v knize hledá nějaký zázračný dánský návod na štěstí, bude zklamaný. O řadě věcí jsme už slyšeli nebo je známe, často i ze své reality. Jenže slyšet, vidět nebo vědět ještě neznamená i konat. A v tom to dánské štěstí podle mě asi je – oni o něm nadarmo jen nepíší a nemluví, oni ho prostě žijí – každou minutu, každou hodinu, každý den .-) 


Ještě jsem se nedostala k sebereflexi uplynulého roku, ale už teď vím, že pro mě byl spokojený a šťastný. Pokud jsem si začátkem loňského roku přála víc vystupovat ze své komfortní zóny, jedním z mých prvních letošních přání, které i s ohledem na výše uvedené k tomu loňskému přidám, bude určitě zpomalit. Tak, abych si všech těch pozitivních změn, které se mi v životě dějí, mohla ještě víc VĚDOMĚ užívat. A to bude výzva! 🙂

Šťastný rok 2019 vám všem!

A.