Jak se nám bydlí…

… je otázka, na kterou odpovídám snad denně. Všichni jsou zvědaví, jak dopadla rekonstrukce. Jak jsme s výsledkem spokojeni. A jak se tváří Madla… Ti, kteří ještě neměli možnost to zkouknout na vlastní oči, žádají o fotky.

Bydlí se nám skvěle! Užívám si ten ohromný prostor a spoustu světla. Hlavně novou kuchyňskou linku s velkou pracovní plochou a skříňkami, kam se vše vejde, takže už nemusím mít kolem sebe hromadu sklenic a krabic s věcmi, které se musí neustále přesouvat, kdykoli kolem nich chce člověk zamést nebo utřít prach, jako tomu bylo na starém bydlišti. Tohle je můj sen do budoucna – že v bytě bude mít úplně všechno své pevné místo ve skříni a nic nebude jen tak ležet v cestě (teď ještě čekám, jak s mým snem zamává náš rodinný budget a Madla :-D) Užívám si taky to, že když se mi nechce umývat nádobí a potřebuju mít kolem sebe čisto, jednoduše ho „uklidím“ do myčky. Moc mě baví vaření na indukci. Madlu zase baví kuchyňský ostrůvek. Leze kolem něj po čtyřech a dělá na mě „kuk“ zpoza rohu. Co ale miluju nejvíc, je samotný pohled do kuchyně. Je taková, jak jsem si přála – prostorná, minimalistická, ale přitom zábavná. Bílá, s černými detaily a dubovým dřevem. Se vzorovanou dlažbou, která u návštěv sklízí velké úspěchy a myslím, že ani mě hned tak nepřestane bavit (ale že jsem se nad kladečskými plány pěkně zapotila… a řemeslník při následné realizaci taky!). Kuchyni jsme propojili s obývákem, což původně nebylo. Nedá se říci, že by šlo o stoprocentní propojení do jednoho celku, jako je tomu u novostaveb, protože se jedná o prostor do tvaru L, ale rozhodně to velmi pomohlo. Díky tomu si může Madlenka hrát ve svém koutku u pohovky a já na ni při vaření stále vidím. Když přijdou kamarádi, obydlí to tu zcela a my jsme prostě všichni tak nějak spolu. Plánuju dva jídelní stoly. Větší v obýváku – to bude ten slavnostní. V kuchyni pak menší, pro denní provoz. Když se sejde celá rodina/parta, oba stoly si dají randíčko v jedné místnosti a my taky… 🙂

Dub s černou a bílou mě moc baví! V popředí vidíte židle, které budou do budoucna v obývacím pokoji… kde jim ovšem zatím ještě chybí stůl 😉

Zrepasovali jsme staré dubové vlýsky, což bylo podle mě nejlepší rozhodnutí, jaké jsme mohli udělat. Nevzhledná podlaha se vyloupla ze svého zašlého kabátu a teď nás oblažuje, kdykoli se po ní projdeme. S černobílou dlažbou si parádně rozumí. V celém bytě jsou jen tyto dva povrchy. Nic víc to podle mě nepotřebuje. Vyjma dětského pokoje. Tam jsme se rozhodli pro měkoučký koberec pro pohodlné válení a hraní… a přespávání občasných celovíkendových návštěv!

Místnosti jsme propojili na možné maximum. Není to bůhvíco, ale prostoru to ohromně pomohlo!

Jediné, co zatím zůstává zcela netknuté, je pokojíček Madly. Je ještě docela malá a ráda tráví čas v naší blízkosti, proto nespěcháme. Její čtyři stěny momentálně ukrývají to, co zbylo ze stěhování, co se nedaří umístit. Ale průběžně na tom pracuju a rozmělňuju do prostoru 😉 Během té divoké pakovací akce jsem si taky uvědomila, že některé naše majetky vlastně tak úplně nepotřebujeme, takže se ještě chystám na druhou vlnu čistky (Marie Kondo by mi jistě zatleskala!). A v hlavě už se rodí plány, co a jak s tou krásnou velikou místností. Poctivě sbírám nápady a přemítám o tom, kudy chodím. Představa už nabývá reálných obrysů. Těším se moc!

Tak toliko k proměně našeho bytu. Bylo to náročné. A ještě jsme neskončili (ostatně na domě se vlastně nikdy nekončí), ale to nejhorší máme za sebou. Měli jsme štěstí na řemeslníky. I v dnešní době plné podvodníků a různých rádoby profesionálů se ještě dá najít pár poctivých fachmanů a my je, zdá se, našli! Přiznávám, byli na doporučení. Jen tak někoho bych si sem nepustila, protože naše možnosti kontroly na stavbě byly omezené (zejména moje, s Madlenkou). Tihle byli samostatní, přemýšlející a myslím, že odvedli svou práci dobře (alespoň zatím jsme tedy neobjevili žádný fatal error). Všechna čest a chvála!

Musím se přiznat, že se v tom našem bytě opravdu cítím jako doma, přestože ještě není zabydlený. Nevím, zda je to tím duši uklidňujícím výhledem z okna, sluncem pronikajícím skrze velká okna, nebo kresbou dřeva na parketách, ale něco nepopsatelného ve mě budí dojem, jako bych tu už byla roky, jako že sem patřím…

Chybí namontovat garnýže a pověsit závěsy, rozmístit obrázky a dekorace, výklenky vyplnit vestavěnými skříněmi a policemi. Zalištovat kuchyňskou linku, umístit přechodovky, zasádrovat ukopnuté rohy, pověsit svítidla (která zatím nemáme ani koupená). Vlastně se dá říct, že žádný kout v bytě ještě není hotový do podoby, jak bych si ho představovala. Ale teď už to bude čistá práce, zábava. Vybírat obrazy a plakáty, projíždět online bazary a lovit zajímavé staré kousky nábytku, vyrábět si vlastní doplňky. Už na tom svědomitě pracuju. A určitě si to nenechám jen pro sebe!

Dneska se s Vámi loučím pohledem do vstupní haly. Z celého stěhování jsem se nejvíc těšila na to, až usadím na místo svůj kanárkově žlutý stolek. Protože kdo má kanárka, ten bydlí! :-)…