V létě před osmadvacátými narozeninami jsem si připadala, jako bych proplouval mlhou. Byla jsem neustále vyčerpaná, ale také jsem nemohla spát a někdy jsem se uprostřed noci budila a plakala. Moje stravovací návyky se staly podivnými. Začala jsem pochybovat o všem, co jsem v práci dělala. Žádná objektivní “krize” neexistovala – moje práce, přátelé, vztahy a rodina byly v zásadě v pořádku – což mě ještě více znepokojovalo, co se mnou není v pořádku (ale vážně, co se mnou není v pořádku?!). Nakonec jsem se po několika měsících rozhodla zjistit, jak najít psychoterapeuta.

Tady jsem měla velkou výhodu: moje nejlepší kamarádka ze střední školy je shodou okolností psycholožka a pomohla mi přesně určit typ přístupu, který jsem chtěla (hlavně nic esoterického!), a prosít možné terapeuta. Sestavila jsem si seznam a začala jsem možným kandidátům posílat e-maily.

Moje “nákupní” období bylo požehnaně krátké, ale otevřelo mi oči, co se týče varovných signálů. První člověk, se kterým jsem se sešla, mi rychle naznačil, že jsem možná nespokojená se svým životem, protože – bez legrace – chci “jednodušší věci, jako třeba vdát se a mít děti”. (To není zrovna psychologická diagnóza.) Přišla terapeutka číslo dvě, která se zdála být pozorná a milá… dokud asi po 30 minutách neusnula. (Vím, že nudit se v práci je klasika, ale opravdu – naše první sezení?)

Ztrácela jsem páru, ale povzbuzená kamarádkou terapeutkou jsem se plahočila na schůzku číslo tři. Žena, která mi otevřela, byla vřelá, pronikavá a uklidňující. Líbil se mi její hlas i chování. Nedokážu přesně popsat proč, ale po setkání s ní jsem se cítila jasněji a klidněji. O několik sezení později jsem se přistihla, že si v rozhovorech s jinými lidmi opakuju věci, které mi řekla. S přestávkami jsem ji navštěvoval ještě několik let.

Ne každý má to štěstí, že má dobrého přítele, který ho provede procesem zahájení terapie, ale se správnými informacemi budete dobře vybaveni, abyste to zvládli sami. Ano, bude to vyžadovat čas a úsilí, kterých může být nedostatek, když se probíráte hromadami všeho, co vám život hodil pod nohy. Ale paradoxně, čím skličující se tento proces může zdát, tím větší užitek můžete mít z jeho výsledků. Tady je to, co byste měli vědět, než začnete, i když jste úplní začátečníci.

Kdy byste vůbec měli jít na psychoterapii?

Lidé si často myslí, že k tomu, abyste vyhledali psychoterapii, musíte být uprostřed skutečné “nouze” – velké věci jako rozchod nebo rozvod, smrt nebo nemoc blízkého člověka, ztráta zaměstnání, problémy se závislostí atd. Ve skutečnosti však může být terapie vhodná kdykoli, pokud se jí chcete zúčastnit. “Pokud si říkáte: ‘Možná bych měl/a zkusit terapii’, pak je vhodná doba na terapii zajít. Čím déle to odkládáte, tím je celý proces složitější.

Paradoxně, čím náročnější se proces může zdát, tím větší prospěch můžete mít z jeho výsledků.

Další častou dobou pro vyhledání psychoterapie je období velkých životních změn, například když se stěhujete do nového města, končíte vysokou školu, nastupujete do nové práce nebo se stáváte rodičem. Existuje spousta přechodných, nekrizových okamžiků, kdy lidé stále potřebují podporu. Jak říká moje kamarádka psycholožka “Vidíme také hodně lidí, kteří přicházejí na sezení s obecnějším pocitem, že něco není v pořádku, a chtějí prozkoumat různé oblasti nespokojenosti s tím, kde jsou, oproti tomu, kde si myslí, že by měli být.” (Což v podstatě vystihuje mou 27letou osobu.)

Jaké typy terapie se obvykle praktikují a jak poznáte, co by pro vás mohlo být nejlepší?

Ve světě terapie existuje mnoho různých táborů a v jejich rámci ještě více podskupin. (Úplný seznam těchto různých typů a druhých terapií – známých také jako modality – s doprovodným popisem najdete na wikipedii a snadno se v něm ztratíte). Mnoho terapeutů je také vyškoleno ve více druzích psychoterapie, zatímco jiní jsou úzce specializovaní; je důležité, abyste se před první schůzkou zeptali svého psychoterapeuta na jeho vybraný směr a na to, zda si myslí, že pro vás bude užitečný.

Dva nejoblíbenější typy terapie jsou kognitivně-behaviorální terapie (neboli KBT) a psychodynamická terapie (neboli psychoanalýza). Zde je velmi stručný přehled.

Kognitivně-behaviorální terapie neboli KBT se zaměřuje na identifikaci nezdravých vzorců chování (například nutkavého nakupování) a negativních, nerealistických myšlenek, které je vedou (“Když nebudu mít tyhle pěkné šaty, lidé mě nebudou mít rádi nebo si mě nebudou vážit”). Psychoterapeut pak s pacientem pracuje na tom, aby tyto zavádějící myšlenky nahradil přesnějšími (“Ve skutečnosti mě lidé budou mít stejně rádi, když si nekoupím tyto šaty”), což vede k lepším mechanismům zvládání. Psychoterapeut vám může zadat pracovní listy nebo jiné domácí úkoly, abyste mohli sami sledovat své vzorce myšlení a chování.

Množství výzkumů ukázalo, že KBT může být velmi účinná při léčbě všech symptomů od posttraumatické stresové poruchy až po generalizovanou úzkost, ale kritici tvrdí, že ne vždy odstraňuje základní příčiny těchto symptomů – což může v některých případech vést k tomu, že se symptomy časem vrátí.

Pokud jsou vaše problémy nejasnější anebo hluboce zakořeněné, možná budete chtít zvážit psychodynamický přístup. Ten je bližší tomu, co si mnoho lidí představí pod pojmem tradiční terapie: Zahrnuje hlubší proniknutí do vaší minulosti, včetně výchovy a rodinných vztahů, aby vám pomohla pochopit a vyřešit staré konflikty a nepromítala je do současnosti. Výzkumy ukázaly, že psychoanalýza je nejúčinnější při řešení depresí, některých úzkostných poruch, poruch příjmu potravy a somatických poruch (kdy fyzické příznaky, jako jsou bolesti břicha, které jsou způsobeny spíše psychickým stresem než fyziologickým onemocněním). Psychoanalýza bude vyžadovat trpělivost, hodně mluvení a ochotu zabývat se méně strukturovaným a více objevným procesem.

Kde byste vůbec měli začít hledat vhodného terapeuta?

Mnoho mých přátel našlo své psychoterapeuty na základě doporučení jiných přátel, což rozhodně není špatný začátek. (Ve skutečnosti jedna z mých nejlepších kamarádek nyní navštěvuje mého bývalého terapeuta.) Měli byste však také citlivě posuzovat, zda je pro vaši kamarádku příjemné se s vámi o svého psychoterapeuta podělit. Někteří terapeuti mají také osobní zásady proti setkávání s lidmi, kteří jsou si blízcí. V obou těchto případech byste mohli psychoterapeuta požádat, aby vás odkázal na svého kolegu. Terapeuti mají často ve svém okolí skvělé sítě a mohou vás nasměrovat k někomu s podobným přístupem, pokud vás sami nemohou přijmout.

Další možností je internet. V závislosti na místě, kde žijete, pravděpodobně najdete větší nebo menší množství psychologů, který psychoterapii nabízí. Psychoterapeuti často mají osobní webové stránky nebo jiný profil s dalšími informacemi. Mějte však na paměti, že mnoho terapeutů nemá na internetu velkou stopu. Mnoho terapeutů ve skutečnosti nemá tak velkou internetovou prezentaci, to ale neznamená, že jsou to špatní terapeuti. Ve skutečnosti to může znamenat, že jsou to dobří terapeuti, kteří jsou tak vytížení, že nemají čas se propagovat.”

Nejlepší způsob, jak to zjistit, je kontaktovat je osobně. Pro začátek se zaměřte na seznam asi pěti potenciálních terapeutů. Doufejme, že než se dostanete k pátému, najdete to, co hledáte.

Jak je to s pojištěním?

Mnoho psychoterapeutů bohužel nepřijímá přímo na zdravotní pojištění. (Řečeno slovy pojišťovny, jsou “mimo síť”.) V dnešní době je pro terapeuty velmi obtížné vystavovat účty pojišťovnám, nepříjemné vykazovat svou práci anebo se jen nespecializují na těžké případy vyžadující psychofarmaka, které jsou jediné ochotny zdravotní pojišťovny proplácet. Je pravdou, že dnes drtivá většina psychoterapeutů působí v rámci živnostenského zákona, který jim umožňuje volně stanovovat své ceny a pracovat nezávisle.

Uvědomte si však, že pro úhradu léčby pojišťovnou je nutné, aby vám terapeut stanovil klinickou diagnózu. Pokud chcete využít zdravotní pojištění, musí terapeut zdokumentovat diagnózu ve zdravotnické dokumentaci a ve fakturačním systému, který vaše pojišťovna používá ke zpracování nároků. Současně také musíte přijít s žádankou od psychiatra, který vám vystaví jakousi poukázku na psychoterapii. Tuto diagnózu pravděpodobně obdržíte po prvním nebo druhém sezení a v ideálním případě s vámi terapeut tuto diagnózu probere (měli byste se také nebát zeptat). Pokud vyhledáváte léčbu kvůli velmi specifické poruše, jako je anorexie nebo posttraumatická stresová porucha, bude to uvedeno ve vašem záznamu; pokud jste tam z méně komplexních důvodů (jako jsem byla já), můžete dostat obecnější diagnózu, například mírnou depresi nebo úzkost, na kterou vám pojišťovna vyčlení zcela nedostatečné množství sezení a bude vám nutit psychofarmaka.

Co byste měli udělat před prvním sezením?

Jakmile máte seznam potenciálních psychoterapeutů, oslovte je e-mailem nebo telefonicky. Nenechte se odradit, pokud nemají volná místa nebo nemohou pracovat s vaším rozvrhem či v rámci vašeho zdravotního pojištění; právě proto máte záložní varianty. Měli by chápat vaše omezení, a pokud se jim nemohou přizpůsobit, možná vám budou schopni navrhnout jiného psychoterapeuta, který to dokáže.

Kromě toho, že se domluvíte na logistice (časy schůzek, místo, cena), zeptejte se na terapeutovo zázemí a perspektivy, a to buď během krátkého hovoru (15 minut nebo méně), nebo prostřednictvím e-mailu. “Chcete získat představu o vztahu terapeuta k jeho práci, doporučuji otázky typu: „Byl jste sám v terapii?“ a „Co vás přimělo k rozhodnutí stát se terapeutem?“ To pomůže vytvořit základ pro to, co se bude během terapie dít a proč jste oba v místnosti spolu.

Můžete se také zeptat na terapeutovy zkušenosti s řešením vaší demografické situace nebo komunity. Pokud je vám například třicet let a terapeut se specializuje na léčbu dětí, pravděpodobně to budete chtít vědět ještě předtím, než si domluvíte schůzku. Také se mě ptají na otázky typu: „Máte zkušenosti s komunitou LGBTQ?“ nebo: „Jste věřící?“, pokud jsou pro vás tyto hodnoty relevantní.

Je naprosto v pořádku, pokud se cítíte lépe u psychoterapeuta, který má podobné kulturní zázemí jako vy. Ale buďte také otevření. Dobrý terapeut vám může pomoci prozkoumat některé z těchto požadavků tak, abyste byli flexibilnější.

Jak byste měli diskutovat o cene terapeuta?

Terapeuti jsou vyškoleni, aby tuto diskusi zvládli, ale přesto to může být nepříjemné, zejména pokud je pro vás náročné si náklady dovolit. Před příchodem na první schůzku byste měli mít představu o výši úhrady, která vám bude vyúčtována (někteří lepší terapeuti si za první sezení poplatek neúčtují, ale naprostá většina ano). Nechoďte do ničeho, co opravdu nemůžete zaplatit, ale vězte, že se můžete s psychoterapeutem domluvit, jak to udělat, aby to bylo cenově dostupnější. Mnoho terapeutů si účtuje poplatky podle klouzavé stupnice, což znamená, že jsou ochotni poskytnout určitou úlevu např. studentům nebo osobám nacházejícím se v tíživé životní situaci.

Nezapomeňte, že terapie je vážná investice. Může být drahá – cena psychoterapie se obvykle pohybuje kolem 500 až 1200 Kč za sezení nebo více, v závislosti na místě, kde žijete – ale přínosy by vám měly stát za to, zejména v průběhu času.

Pokud jste opravdu v úzkých, můžete využít podpůrných terapeutických služeb nabízených neziskovými organizacemi.

Nějaké varovné signály, na které si dát pozor při první schůzce?

Když jdete na první schůzku, věnujte velkou pozornost tomu, jak se v místnosti fyzicky cítíte. Je teplota v pořádku? Můžete se pohodlně posadit na nábytek? Není zde cítit zvláštní zápach? Máte pocit, že se vám psychoterapeut plně věnuje, nebo vás rozptyluje obrazovka počítače, pípání či pavouk na stropě? Působí prostor dostatečně bezpečně? Pokud ne, upozorněte na to terapeuta. Tyto věci nemusí být hned na překážku, ale vnímejte své tělo a snažte se sdělit, co v danou chvíli prožíváte.

Určitá úzkost je normální, ale opět se o ní snažte zmínit, když k ní dochází (“trochu se mi točí hlava/ mám sevřený žaludek/ nevím, co mám dělat s rukama” apod.). Může vám připadat divné tyto věci verbalizovat, ale terapeuti procházejí rozsáhlým školením, aby dokázali naslouchat a reagovat na to, co říkáte. Většina z nich tyto informace uvítá, protože jim pomohou vám pomoci.

Nakonec byste měli cítit silné spojení se svým psychoterapeutem.Je to vztah a musí mezi vámi být nějaká základní chemie. Váš terapeut by měl být někdo, s kým chcete mluvit a na koho se těšíte, i když je práce obtížná.

Na co si dát pozor: Během sezení byste měli mít pocit, že je s vámi terapeut zcela přítomen. Neměl by se věnovat více úkolům, pokud to přímo nesouvisí s vaší psychoterapií. Také by na vás nikdy neměli usnout, což se stává. Ale váš terapeut je člověk, dodává, a někdy mohou být jeho chyby plodnou součástí vaší společné práce. Pokud udělají něco, co vám vadí, zásadní otázkou je, zda si s nimi o tom můžete promluvit. A dokážou se přiměřeně omluvit nebo reagovat způsobem, který není defenzivní a zachovává hranice? Náprava a opětovné navázání kontaktu je velmi základní součástí způsobu, jakým rozvíjíme důvěru.

Jak poznáte, že to “funguje”?

Pokud nemáte pocit, že jste po čtyřech až pěti setkáních s někým udělali pokrok, pak byste měli přemýšlet o změně psychoterapeuta. Co se považuje za pokrok, záleží na vás – nemůžete očekávat, že si budete odškrtávat políčka. A už vůbec nemůžete očekávat, že vás psychoterapeut “napraví”. Ani ti nejgeniálnější terapeuti na světě nebudou schopni změnit něčí časový plán růstu. Máte také zodpovědnost za to, že se pokusíte posunout vztah novým směrem.

Článek Jak poprvé najít psychoterapeuta se nejdříve objevil na České návody.