Asi se to dalo čekat. To, že prezidentskými volbami to neskončí. Nespokojenost, flustrace, lítost, naštvanost. Vidím a slyším to všude. I já jsem toho součástí. Směsice rozporuplných pocitů, které se v člověku odehrávají. A je jedno, jaký je výsledek. I kdyby volby vyhrál profesor Drahoš, bylo by nejspíš to stejné. Ukazuje to, jak hodně rozdělenou společností jsme se stali. Názory vždycky byly a budou rozdílné. Ale až u posledních dvou voleb (těch prezidentských a parlamentních) jsem zaregistrovala, jak hodně a také kolik emocí (a minimálně z poloviny negativních) s nimi bylo spojeno. Jak na sebe dokážou být lidé zlí.
Nebudu zastírat, jak jsem z výsledku voleb zklamaná. Jsem a je mi skutečně líto, že máme po volbách opět našeho staronového prezidenta Miloše Zemana. Lidé často tvrdí, že to není jejich prezident. Já si myslím opak – je to můj prezident, to bych se musela zříci své země, v jejímž čele stojí a to rozhodně nehodlám. O to těžší ale je srovnat se s tím, že v čele naší země stojí člověk, který se projevuje tak nedůstojně svému postavení. Člověk, ke kterému nemohu vzhlížet a kterého nemohu dávat svým dětem za vzor. Který je schopen v jedné minutě tvrdit, že už se polepší a bude slušnější a méně arogantní a v minutě druhé našít mezi novináře další ránu ze své pažby… Jak pak uvěřit tomu, že to myslí vážně? Že má v sobě alespoň špetku slušnosti a pokory?
Mohla bych teď vložit hned několik odkazů na záznamy dokladující to, jak se Miloš Zeman svými prvními slovy po znovuzvolení pro mne osobně opět znemožnil. Ale k čemu by to bylo? K tomu, abych sypala ještě více soli do čerstvých ran a pobouřila ty, kteří to vidí jinak. Nic víc by to nepřineslo…
Posledních několik dnů jsem přemýšlela, jak se svými dojmy a emocemi naložit, abych mohla jít dál bez toho, abych tzv. plakala nad rozlitým mlékem a/nebo zatrpkla na dalších pět let.
Možná je to tím, že jsem se narodila jako optimistka a bojovnice (nebo si to alespoň myslím:-)), nerada se vzdávám a také se snažím věřit v lepší zítřky. Na druhou stranu jsem byla vychována tak, že se o své dobré zítřky musím postarat především sama. Že mi nic samo od sebe nespadne jen tak do klína. Sama musím přiložit ruku k dílu…
V souvislosti s volbami prezidenta, ale také politickým klimatem v naší zemi tedy přemýšlím nad tím, co pro změnu mohu udělat já sama, abych nepřišlo/a další zklamání…
Dost dobře vystihují mé momentální pocity a dojmy slova kněze Orka Váchy.
Je třeba ptát se po důvodech, SLUŠNĚ diskutovat s druhou stranou, která situaci vyhodnotila jinak než já, snažit se pochopit a taky si asi i hodně vysvětlovat… Nechci přispívat k prohlubování propasti mezi oběma tábory. My se potřebujeme. Třeba byla stávající situace nevyhnutelnou skutečností, aby nás donutila více přemýšlet v souvislostech. Aby nás donutila znovu vystoupit ze svých sociálních bublin a hledat si cesty k sobě, nebát se spolu hovořit a diskutovat i s vědomím, že na mnoho i významných věcí nemáme stejný názor… Možná bylo třeba, aby věci tzv. vyhnily…, aby se znovu mohlo zasít semínko a vyrostla zdravá a silná rostlina…
I mezi mými příbuznými a známými je několik voličů Miloše Zemana, není jich mnoho, ale jsou. Nejsou to lidé hloupí a neoznačila bych je za burany… Tak tady bych mohla začít… .-)
Mějte krásný den
A.
