Jak to vůbec začalo?
O tom, že existuje něco jako CrossFit jsem se prvně dozvěděla někdy během střední školy. Tou dobou jsem sledovala jenom jednu holčinu z Instagramu, která se tomuhle sportu věnovala a zatímco jsem si zvedala těžký váhy (čti 4kilový činky a svůj zadek) v pohodlí svýho pokojíčku, začlo moje snění o tom, abych si jednu takovou CrossFitovou hodinu mohla sama vyzkoušet.
A protože se lidi dělí na skupinu, která si myslí, že CrossFit je buď bojový umění, něco jako zumba nebo prostě jenom bezhlavý házení železem, pojďme si trochu víc popsat, co se za dveřma tohohle sportu skrejvá.
Vytrvalost, gymnastika, síla, mobilita, fyzická kondice, různorodost, využití v běžným životě. Tohle všechno je CrossFit. Běh, stojky, cviky na hrazdě, vzpírání, veslo, šplh po laně, výskoky na bednu. Pestrost. Právě ta mě na tomhle sportu fakt baví. Každej den jinej cvik, jinej trénink, jiná výzva. Co ještě sem patří? Lidi. Kolektiv. Společnost neuvěřitelný podpory a přátel, který se potkávaj i jinak než orosený potem po 100 angličácích.
Láska na první power clean
Když mi kamarádka Marťa řekla, že plánuje otevřít jeden takovej CrossFit i u nás v prdelákově, jiskřičky v očích mi zářily asi podobně jako u plnýho talíře jídla. V prosinci 2018 jsem tak měla možnost ochutnat vlastní kapky potu při prvních zkušebních trénincích. Buldok vydával při dejchání oproti mně ještě dost harmonický zvuky a nařachaný biconě, který jsem si myslela, že z těch svejch kliků doma na koberci mám, docela dost plakaly. Ale to je vždycky výhoda začátečníků, ten progress jde za relativně krátkou chvíli neskutečně nahoru. Hůř jak buldok teda dejchám doteď a svaly mě taky občas bolej víc, než by si moje klepající se ruka snažící se dopravit půllitr s vodou k mým ústům přála, ale to se s pokrokem nevylučuje. Za 2 měsíce to bude rok, co moje láska ke CrossFitu přetrvává, ale aby to nebylo tak sluníčkový, pojďme se podívat i na to moje druhý já.
Mé druhé já
Občas se sebou bojuju. Nebo…“bojuju“ asi není to správný slovo, spíš nevím, jestli dřív poslouchat hlavu nebo tělo. Někdy se mi na trénink prostě fakt nechce, protože jsem zrovna třeba dost unavená, nevidím v tom smysl a radši bych se toulala přírodou nebo jednoduše nemám náladu. A jo, jsou dny, kdy se opravdu radši z lekce odhlásim a jdu se projít do lesa nebo si čtu knížku s horkým čajem v ruce, ale většinou se nakopnu do zadku a najednou stojím ve cvičebním úboru uprostřed gymu mezi dalšíma lidma, který si taky libujou ve vlastním utrpení a vybírám si vhodnej medicimbal na wallbally. Jakmile se jedná o úroveň mojí nálady, v 99% případů se totiž po odjetý hodince CrossFitu zlepší o 180°, a to nejen kvůli radosti, že už mám ty muka za sebou, ale taky kvůli tý partě upocenců, se kterýma střílíme do placu vhodný i méně vhodný vtipy během tréninku. A taky na tom mají nějakou svojí zásluhu ty endorfiny, že jo. Tak to bychom měli k tý náladě, co se únavy týče, ta zůstává.
Někdy mě kombinace vypětí sil a ne úplně dobrý nálady dostane do situace, kdy se mi chce uronit slzu. Třeba při angličácích s přeskokem přes bednu, kdy jsem nevěděla, jestli se přikloním spíš k variantě opětovnýho setkání se svým obědem (nyní ne v tak půvabným stavu) nebo k pláči. Nebo při šplhu na laně, při němž se i poškrábat na hlavě tou bolavou a slabou rukou bylo nemožný, natož ještě několikrát šplhem zdolat metry provazu. To je ta bezmoc, kdy fakt moc chcete jet dál, ale už nezbejvá žádná síla. V těle možná trochu jo, v hlavě ani kapka.
A tak se to někdy sejde, že si nadávám za chvíle, kdy jsem se rozhodla jít cvičit zumbu…teda CrossFit, namísto pasivního odpočinku, ale dny, ve kterých jsem za takový rozhodnutí vděčná, převládaj.
Co všechno už jsem se naučila? A i ty můžeš!
Níže vypisuju několik dovedností, který mě CrossFit a především nejvíc super bomba pecka cool koučové naučili:
stojka na rukou o zeď (zádama i břichem ke zdi)
šplh po laně
kliky ve stojce
odbourání strachu z výskoku na bednu
základy vzpírání (dřep, mrtvý tah, snatch, power clean, push press, thrustry…)
shyby (na gumě zatím, ale jednoho dne, JEDNOHO DNE!)
toes to bar (jednoduše řečeno prostě dotknutí prstů na nohou hrazdy)
dvojšvihy (velký špatný zatím, ale pilujou se)
A patří sem taky třeba podpora, trpělivost, vytrvalost, síla, kondice, mobilita.
Pořád toho ještě dost neumím a na tom, co umím, je potřeba pracovat, ale o to větší zábava to je, protože učení nikdy nekončí.
Pár slov na konec
Jestli hledáte pestrej a rozmanitej sport, CrossFit by mohl být tou správnou volbou. Samozřejmě, má taky pár negativ, který já spatřuju například v soutěživosti, kdy jde často kvantita na úkor kvality (ale to je záležitost individuální, protože je na vás, jakej postoj si zvolíte) a taky v poměrně vysoký ceně, která je opět hodně subjektivní a ve většině případů se vyvažuje kvalitním dohledem při tréninku.
No, ale jako většina částí našich životů, i tady je to o lidech. A ty jsou v CrossFitu téměř druhou rodinou.
Tak co, uvidíme se na příštím tréninku?
L.
