Konečně jsem se dostala k fotkám z dovolené v Itálii. Zase jich mám plný disk a dalo mi docela zabrat vybrat ty povedené a všechny je postupně upravit. Chtěla jsem je dát do jednoho komplet článku, ale protože zážitků bylo hodně a míst taky, tak si počtete několikrát.

Byly jsme autem na cestách skoro dva týdny. Vůbec poprvé to byl roadtrip se vším všudy. Neměli jsme dopředu nic moc extra domluvené, co se týče ubytování a cesty nebo plánu, kam se všude podívat. Já měla po Itálii jen 3 vytipovaná místa, kam jsem rozhodně musela. Jedno z nich právě i v Dolomitech, kde jsme byli první tři dny dovolené.
Z Prahy jsme vyrazili ještě v noci. To byl asi ten nejlepší nápad. Pamatuju si totiž minulý rok a během dne jsme se na ceste do Lago di Garda zasekli hned několikrát. V noci jsou dálnice skoro prázdné. Když už jsme byli nejvíc unavení kolem druhé ráno, dali jsme si na dvě hoďky krátkého šlofíka. Dorazili jsme na hotel asi kolem jedenácté dopoledne. Vybalili věci a svalili se na postel. Těch 8 hodin v autě je hodně únavných, ať chcete nebo ne.

Spali jsme asi 5 hodin, jak zabití. Nedalo nám to a museli jsme ted den stihnout ještě nějakou túro. Dojeli jsme si autem několik km pod jezero Fedaia k Marmoládě a dali si pár kiláčků směrem zpátky nahoru. Ten výhled u vody na tyrkysově modrou vodu a bílé skály byl nepopsatelný. Doté doby jsem milovala jen Tatry, ale Dolomity jsou naprosto něco jiného. Pokud tu budete poprvé, nebudete vůbec chápat, jak ty skály můžou být tak neskutečně vysoké. 

Marmoláda jsou nejvyšším místem v Dolomitech, vrchol Punta Penia má 3343 m a taky jediným horským masivem, kde se ještě dochoval původní ledovec. Ambice lézt nahoru jsme určitě neměli, ale podle informací se dá nahoru vylézt relativně nalehko a dá se to zvládnout i za jeden den.



Druhý den jsme měli naplánovanou trasu do Secedy. Když jsem viděla u Terky, jak to tam vypadá, nesměla jsem si tohle místo nechat ujít. Zaparkovat se dá v městečku St. Ulrich, nebo si vyjet nahoru nad něj na poslední dvě parkoviště. Místo se najde, když vyrazíte brzo. 
Trasa je příjemná, žádné extra nepříjemné úseky nepotkáte. Naopak se vám nabídnou překrásné výhledy daleko do dálky, do celého údolí a pokud není zamračeno, vidíte zasněženou Marmoládo. Majestátní hory. Musíte vidět naživo. U vrcholu Secedy (2 518 m) jsme byli asi za tři hoďky. Co je super, že se můžete procházet volně kolem místních krav a oslíků. Mají tak rozlehlé pastviny, že vedou turistické stezky přímo ohradami. Hezčí dobytek jsem neviděla 🙂




Na vrchol se dá dostat i lanovkou, myslím, že vyjde něco kolem 18 Eur. Ale výšlap má prostě víc do sebe a ten zasloužený výhled a sklenka Huga v horské chatě pod lanovkou k tomu prostě patří. Na vrcholu je i panoramatická vychlídka. Suprově zobrazuje kolem celého obvodu vyobrazené vrcholky s údaje, kolik měří. Taková čísla jsem zatím v žádných horách neviděla.  





Jedno z těch kouzelných míst, které jsem musela vidět, bylo jezírko Carezza s neskutečně tyrkysovou vodou. A to tak, že ani filtr nebudete potřebovat 😀

Ten pohled na jezero, lesy a stříbrné vrcholky odrážející se v hladině je pohádkový. Je asi lepší si sem zajet buď brzo ráno nebo spíše navečer. Západ slunce taky stojí za to. Jezero neminete. Je hned u silnice SS 241 směrem z Bolzana. Kousek výš se dá zaparkovat.

Tip na ubytování vám asi dávat nebudu, spali jsme na místech, která jsem našli asi den dopředu. A první dvě noci nebylo o co stát. Doporučuju ale nehledat jen v těch nejvíc turistických oblastech. Pokud máte auto, dá se dojet kamkoliv. jen ale počítejte, že třeba 20 km po serpentinách je něco jiného, než po rovince. Chytnout před sebou traktor, pomalý autobus nebo staroušky není nic neobvyklého. Předjíždění je skoro bez šance. Večer po návratu jsme si to už směřovali více na jich. O tom, kam jsme se vidali v následujících dnech zase v dalším článku. Bude spousta fotek, tak se těšte.