Irská poprvé

Hlásím se opět z Čech. Dovolená je za námi a já se snažím vrátit do běžného režimu, což mi zatím moc nejde.

O čem jiném by měl být další článek než právě o Irsku. Ale kde začít? Jsme plni dojmů, země je to nádherná, s úžasnou přírodou, milými lidmi, nádhernými místy. Už ve vzduchu nad Irskem byl na první pohled patrný rozdíl – ta země je celá zelená. Jinde vidíte políčka zlatého obilí nebo hnědé oranice, tady samá zeleň. Není divu, klima tu flóře přeje.

Naše dovolená byla plná takových těch “poprvé”.

Samozřejmě prvně v této zemi.
Pro děti první let. Zvládly to skvěle, i já, i když s o poznání většími obavami. Prostě se ve vzduchu necítím dobře. Tep mi ukazoval i hodnoty přes sto:(.
První společná dovolená s prarodiči a dalšími manželovými bratry v jednom domě. Myslím, že to fungovalo tak nějak samozřejmě a přirozeně.
Pobyt v domě georgiánského stylu. Ale tomu budu určitě věnovat samostatný příspěvek. Domnívám se totiž, že to stojí za to.
První zkušenost s jízdou po levé straně, s půjčeným autem, s volantem a vším na opačné straně. Pro mě děs! Musela jsem vyjet z půjčovny, auto bylo psané na mě, i když jinak řídil manžel, ale druhý řidič se připlácel a to nám přišlo zbytečné, takže jsme to tak trochu obešli /ukamenujte mě:-)/. Nicméně vyjet, zařadit se na kruhový objezd, snad nejtěžší dovednost, když řídíte v této zemi, a dojet na parkoviště s autem, který má automat /to běžně neřídím/ a rozměry malého autobusu /v mých očích, jinak auto pro 8/, to byl asi ten největší stres z celé cesty.
První setkání s rodinou nevěsty. To jsem tu ještě nezmínila, svatba byla hlavním důvodem, proč jsme jako destinaci naší dovolené vybrali právě Irsko. Chtěli jsme tam již dávno, protože tam žije manželův bratr, nikdy jsme to neudělali, až teď, kvůli této veliké události. Takže i první svatba, kde byly naše děti. A tím i začnu, od konce. Poslední dva dny pobytu jsme trávili v Limepark Cottages, kde byli ubytovaní svatebčané. První den jsme se poznávali, druhý den veselili. Nešlo o typickou irskou svatbu. Nevěsta a ženich se rozhodli to udělat jinak, zcela po svém. Vše připravila v podstatě nevěsta a její maminka – nejbližší. Ušila si šaty, udělal výzdobu, dekorace, prostřela stůl, uvázala kytice, napekla dorty, uvařili jídla – jedno i ženich:), připravila dárky pro hosty, hudbu, tančila a tak dál, a tak dál. Klobouk dolů. Všechno bylo úžasné. Do detailu. Ta svatba byla spíše událostí pro nás hosty, ne den, kdy se vše točí kolem nich a oni jen odpočívají, ale takto si to přáli a já věřím, že byli spokojeni a užili si to.
Rodina nevěsty je moc milá a fajn. Irové vůbec mi přijdou velmi přátelští.

Poprvé jsem byla na svatbě jako fotograf, společně s maminkou nevěsty nám byl svěřen tento nelehký úkol. A tady pár fotek.